close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Duben 2006

O čem se zdá koním?

28. dubna 2006 v 16:13 | Tajna |  Zajímavosti o koních
O čem se zdá koním?
Zdroje informací:
Equito 9/1993 - MVDr. Daniela Patschová
Úvodem...
Koně dokáží spát vestoje. Je to mezi laickou veřejností docela známá věc, kterou potvrdí i odborník. Kůň má speciálně uzpůsobené svalstvo, šlachy a vazy končetin a krku, které vytváří tzv. mechanizmus neúnavného stání. Pokud kůň spí vestoje, zatěžuje obě hrudní končetiny, zatím co pánevní končetiny v zatěžování střídá. Odpočívající pánevní končetinu má odlehčenou a opírá se o zem jen předním okrajem kopyta. Je to jakýsi "pohov". Krk má ve vodorovné poloze, oči jsou přivřené. Tato poloha vyžaduje minimální svalovou námahu. Mohlo by se tedy zdát, že ležení není pro koně nevyhnutelné. Opak je však pravdou.
Spánek je pro všechny organizmy mimořádně důležitý, stejně jako například potrava. Je základním požadavkem na existenci živých organizmů, který nás chrání před přetížením a vyčerpáním. Člověk i zvíře vydrží bez potravy déle než bez spánku.
REM spánek:
Spánek savců je složitý stav. Má několik fází. Pro nás nejzajímavější je fáze REM (z anglického "Rapid Eye Movement" - rychlý pohyb očí). V průběhu REM spánku jsou na elektroencefalogramu vlny jako při bdění, přes víčka je pozorovatelný rychlý pohyb očí, ale všechny ostatní pohybové (motorické) funkce jsou ochablé. Tento stav, kdy je mozek aktivní, ale tělo ne, je čas snů.
Starší název pro REM spánek je "paradoxní spánek". V jeho průběhu největší aktivitu vykazuje mozková kůra, tedy ta část mozku, která řídí volní pohyby ve stavu bdění. Proč se tedy nehýbeme, když se nám zdá se o tom, že se pohybujeme?
V mozkovém kmenu spojujícím mozek s míchou se pravděpodobně nachází oblast, která aktivně blokuje pohybové signály vznikající v mozku. Rušení spojení mezi mozkem a výkonnými orgány, v tomto případě příčně pruhovaným svalstvem, způsobuje tělesnou nehybnost. To se netýká okohybných svalů, do kterých nervy přichází přímo z mozku - mimo mozkový kmen. Proto se oční bulvy pohybují i v průběhu REM spánku.
Lidé trpící narkolepsií mívají záchvaty REM spánku, do kterého mohou upadnout kdykoliv přes den i uprostřed činnosti. Záchvaty se nedají předvídat. Narkoleptik se prostě zhroutí v důsledku náhlého uvolnění svalstva těla.
U koní, stejně jako u ostatních savců, je REM spánek přítomný. Ale, a to je podstatné, jenom v poloze, kdy kůň leží. Mechanizmus neúnavného stání během REM spánku není funkční. Kůň, který má možnost odpočívat jen vestoje, trpí nedostatkem REM spánku. Důsledkem toho mohou být poruchy chování, snížení schopnosti soustředit se a učit se. Když má kůň následně možnost si lehnout, jeho spánek z větší části probíhá ve fázi REM. Když však nedostatek REM spánku trvá dlouho, může kůň upadnout do narkoleptického stavu.
U lidí se nedostetek REM spánku projevuje sníženou pozorností, podrážděnosí, úzkostí nebo i halucinacemi.
Pocit bezpečí:
Koně si lehnou, jen když se cítí v bezpečí. Jejich hlavní obranou ve stavu ohrožení je okamžitý útěk. I to krátké zdržení se při vstávání může stát osudným. Při volném způsobu života při odpočinku někteří členové stáda leží, zatím co starší a dominantnější jedinci zůstávají stát na stáži. Domácí koně si lehnou ve známé stáji a výběhu. Předtím ustájení koně vypuštění na pastvinu si zvykají na otevřený prostor několik týdnů. Na novou stáj si koně zvykají různě dlouhý čas. Závisí to na prostředí ve stáji - klidu, přítomnosti jiných koní, čistoty podestýlky - a na nervové soustavě koně. Když je vše v pořádku, obvykle si kůň v noci lehne již do tří dnů, maximálně do týdně. Je však neobvyklé, že si kůň lehne hned první noc.
Nejčastěji narušujeme spánkový cyklus závodním koním. Ustájení v místě závodů má být co nejméně odlišné od domácího. Kůň zvyklý být v boxu prožije stres, když ho uvážeme. Podlaha pod koněm má být suchá, čistá a rovná s dostatečným, raději větším množstvím podestýlky. Koně z jedné stáje mají stát vedle sebe. Převoz koní v noci před závody je obere o možnost lehnout si a spát REM spánkem. Když je poskytované ustájení vyhovující, je potřeba cestovat den před závody a koně ustájit. V opačném případě je lepší jet na závody v den závodů brzy ráno a nechat koně odpočívat doma. Jezdci, trenéři i pořadatelé závodů by si měli uvědomit, že když má kůň podat očekávaný výkon, musí se mu dopřát klidný, zdravý spánek den před závody. Nervozita, nesoustředění a horší výkony jsou v mnohém důsledkem absence REM spánku.
Jak dlouho potřebuje kůň spát?
Koně, pro které by znamenalo zastižení ve spánku ohrožení, mají lehký a přerušovaný spánek. Celková délka spánku u koní je 5 - 6 hodin denně. Závisí to na délce světelného dne, věku a povahy koně, jeho pracovním využití, režimu dne ve stáji, způsobu krmení a ošetřování. Z toho 2 hodiny by měl kůň trávit v leže v REM spánku přerušovaně na 4 - 5 krát. Vyšší obsah bílkovin v krmivu přáznivě ovlivňuje délku spánku. Poníci a osli tráví v leže víc než 5 hodin denně. Drezurní koně po výcvikové hodině, kdy se učili nové cviky, si obvykle lehají a spí. To se dokázalo i u lidí.
Potřeba spánku je nepřímo úměrná věku. Hříbata prospí většinu dne pod dozorem starostlivé matky. Ta zase čím mladší hříbě má, tím méně spí sama. Nejmenší potřebu spánku mají dospělí koně okolo 10 let. V přírodních podmínkách je vedoucí hřebec stáda ten, který si nemůže dovolit odpočívat dlouho, protože by se mohlo stát, že až se probudí, zjistí, že mu jeho klisny odvedl zdatnější, méně ospalý sok.
U domácích koní pouštěných do výběhu zase můžeme pozorovat, že starší jedinci si lehají ojediněle. Obvykle bdí nad svými mladšími druhy vestoje a líhají si až ve stáji. Takto se chovají i koně staří - 20 i více letí, u kterých potřeba spánku stoupá, ale více než svým potřebám se podřizují jakési sociální zodpovědnosti a drží stráž.
O čem se zdá koním?
Těžko říci. Koně nám nedokáží říci, zda a co se jim zdálo. Každopádně, u koní existuje REM spánek, fáze, ve které lidé sní. Během REM spánku můžeme kromě pohybu očí, zrychleného tepu a dechu pozorovat i náznakové pohyby končetin, těla a dokonce i hlasové projevy.
Například na boku ležící a spící parkurový kůň může pohybovat končetinami jako ve cvalu a při překonávání překážek. A co ještě plemenný hřebec! Při pohledu na něj a podle zvuků, které vydává, je nám úplně jasné, že to, co se mu zdá, se jednoznačně týká klisen.
Tak jako jiní savci, i koně potřebují REM spánek a aby ho měli, musí mít příležitost lehnout si. Proto poskytněte svým koním útulnou a pohodlnou stáj a popřejte jim "dobrou noc a pěkné sny".
Zdroj-horses-online

Jak bude hříbě vypadat v dospělosti?

28. dubna 2006 v 16:05 | Tajna |  Zajímavosti o koních
Jak bude hříbě vypadat v dospělosti?
Zdroj:
Equito rok 1992
Úvodem...
Kosti koně dospívají podle určitého rozvrhu. Když se s ním seznámíte, můžete podle daných mír a proporcí předvídat, jak bude hříbě vypadat v dospělosti. Některé rozměry jsou na stupni zralosti už u porodu - např. třetí prst zakončený kopytem dokonaly osifikuje už v děloze. Části pánce rostou do věku 4,5 - 5 let. Každá kost má svůj vlastní rozvrh dozrávání.
Všeobecně řečeno nejdřív dospívají končetiny. Noha dospívá zezdola směrem nahoru. V 6 měsících je zcela dokončen růst po zápěstí (koleno), v 18 měsících pod loketním kloubem. Zbytek se vyvíjí až do věku pěti let. Hloubka těla roste trochu ještě i po dosažení tohoto věku.
V každém věku lze na základě dostupných údajů vyslovit určité předpoklady.
Při narození
60% výšky, 47% délky v dospělostiRozměr, která se nejvíce přibližuje stupni v dospělosti, je míra od zápěstí (kolene) k zemi. Při narození dosahuje více než 81% očekávané délky. Hrubý odhad maximální velikosti tedy lze udělat hned po narození hříběte porovnáním tohoto rozměru s příslušným rozměrem jeho matky.
Přirozeně genetické i vnější faktory způsobují rozdíly, ale z hlediska průměru u jednotlivých plemen si lze udělat přibližný výpočet výšky koně v dospělosti hned jak se narodí. U koní quarter se délka od zápěstí (kolene) k zemi při narození rovná 24% kohoutkové výšky v dospělosti. U arabských koní se rovná 25 procentům.
U většiny koní platí přibližně stejné poměry. Takže když je u hříběte vzdálenost od středu zápěstí (kolene) k zemi 16 palců (1 palec = 2,54 cm), v dospělosti budeme mít kohoutkovou výšku asi 16 x 4 = 64 palců.
Co ještě můžeme říct o novorozeném hříbátku? Má už přibližně 60% své výšky očekávané v dospělosti a bezmále právě tolik procent délky hlavy. Když se hlava zdá v porovnání s výškou příliš dlouhá, už to tak pravděpodobně zůstane.
Samozřejmě se hříbě zdá nohaté. Má jen 47% budoucí délky těla a asi tolik i hloubky. Jelikož délka a hloubka jsou v této chvíli zhruba ve vyváženém poměru, když tělo vypadá v porovnání s hloubkou dlouhé, též se to pravděpodobně nezmění.
Délka krku se vyvíjí přibližně takovou mírou jako délka a hloubka těla, ale opožďuje se za délkou hlavy. Když je v této fázi krk v porovnání s hlavou krátký, není potřeba se zneklidňovat, má pro růst víc prostoru než hlava. Když se jeví krátký v porovnání s tělem, už se to asi nezmění.
V 6 měsících
82% výšky, 78% délky v dospělostiDélka od zápěstí (kolena) k zemi je už konečná a od paty (hlezna) k zemi zaostává jen málo, takže nyní už lze dělat přesnější předpověď o maximální výšce - a to porovnáním této výšky u hříběte s příslušným rozměrem dospělých koní.
Délce od loketního kloubu k zemi už chybí asi jen 10% do konečné očekávané míry. Výška v kohoutku a délka hlavy představují přibližně 82% míry v dospělosti. Délka dohnala výšku asi o 4%. Krk dosahuje asi 75% konečné délky. Není třeba se pozastavovat nad tím, že ve srovnání s jinými proporcemi působí jako krátký. Poměr kosti záprstí (holeně) už dosahuje asi 80% velikosti v dospělosti a šířka kostí by měla být v souladu s celkovou výškou. Ale nezoufejte, když 6-měsíční kůň působí dojmem příliš lehkých kostí. Kost záprstí (holeně) už svojí konečné délky dosáhla.
Ve 12 měsících
89% výšky, 89% délky v dospělostiVýška v kohoutku dosahuje 89% dospělého rozměru. Délka těla je po etapě dalšího rychlého růstu zhruba na stejné úrovni vyspělosti jako výška. Když je tomto vývojovém stádiu výška v proporci s délkou hřbetu, už se to nezmění. Hlava už dosáhla 89% rozměru v dospělosti. Krk dosáhnutím 81% konečného stavu stále zaostává. Zatím se může jevit v porovnání s ostatními částmi těla krátký.
Výška od loketního kloubu k zemi nyní dosahuje 93% konečného rozměru. Ale záprstí (holeň) při dosáhnutí 87% konečného průměru má ještě stále možnost zmohutnět.
Ve 18 měsících
95% výšky, 95% délky v dospělostiDo konečné výšky chybí necelých 5% a ve stejném poměru se prodlužuje hlava i tělo. Hloubka hrudníku se rychle vyrovnává ostatním rozměrům. Pokud kůň vzhledem k výšce a délce působí úzkým dojmem, je možné, že takový už zůstane. Krk délkou ještě zaostává, ale rozdíl se pomalu srovnává.
Výška nohy od loketního kloubu k zemi už dosáhla maxima. Když nohy v porovnání s hloubkou nebo délkou těla vypadají krátké, už takové i zůstanou. Ale pokud se zdá průměr záprstí (holeně) malý, pořád je naděje na zlepšení, protože do ukončení vývinu ještě chybí asi 5%.
Ve 2 letech
97% výšky, 97% délky v dospělostiVýška, délka, hloubka a hlava jsou již souměrné, do ukončení růstu chybí asi 3%. Krk délkou dohnal ostatní části a jestli se nyní jeví krátký, už takový i zůstane. Zaosvává šířka hrudníku, ale neznepokojujte se, když při pohledu zepředu vypadá úzká, její vývin dosáhl pouze 88%. Průměr záprstí (holeně) se ještě pořád může zlepšit o procento nebo dvě.
Ve 3 letech
98 - 99% výšky i délky v dospělostiHlava i krk mají konečnou podobu. Výška v kohoutku i délka těla jsou již souměrné, ale ještě je možnost jedného až dvou procent růstu. Stejnou měrou se může zlepšit i průměr záprstí (holeně). Šířka hrudníku dosáhla 92% a bude se vyvíjet až do 5. roku.
Z hlediska stavby dosáhla kostra defenitivní podobu. Když se vám nyní její proporce nepozdávají, můžete doufat již jen v korekci svalstvem a tukem.
Zdroj:horses-online

Jsou koně hloupí?

28. dubna 2006 v 15:57 | Tajna |  Zajímavosti o koních
Jsou koně hloupí?
Zdroje informací:
Časopis Equito 3/94
Úvodem...
Každé zvíře je natolik bystré, jak musí být, aby přežilo. To, co u našich koní pokládáme za hloupost, není nic jiného, než reakce na stresové situace. Sibylle Liuse Binderová se zabývá fenoménem stresu u koní.
Jsou koně vlastně hloupí? Podle toho, koho se ptáme, dostáváme ty nejrůznější odpovědi. Jeden si myslí, že kůň stále nepochopil, že ho kolečko na vyvážení hnoje nesežere. Jiný si myslí, že jeho pes ví všechno a považuje ho za mnohem moudřejšího, než svého koně. Třetí je naopak pevně přesvědčen, že jeho kůň "rozumí každému slovu" a výčitku hlouposti energicky popírá. Jim všem dal odpověď Virtus B. Dröscher, který se věnuje etologii zvířat a výzkumu jejich inteligence, když napsal: "Příroda propůjčila každému druhu zvířat vedle život udržujících instinktů přesně takovou míru učenlivosti, jakou potřebují k přežití."
Vyvozování důsledků ze zkušeností
Měla jsem dva kocoury: Bel Amiho a jeho syna Billyho. Billy, velice hravý a pohyblivý, měl ve zvyku několikrát denně vyzývat svého otce ke hře přinášením míčku a šťoucháním. Velice často měl však smůlu: Bel Ami právě dřímal a neměl vůbec chuť si hrát. Synovo opakované výzvy pociťoval jako dotírání a odpovídal na ně prskáním a škrábáním. Během okamžiku se z toho vyvinula rvačka, ze které Billy obvykle prchnul. Jeho nos byl chronicky poškrábaný a sbírání chomáčů Billyho chlupů patřilo k mé rutině. A předse se Billy nikdy nenaučil vyvodit důsledky z Bel Amiho varování.
Normálnímu koni by se něco takového nestalo. Po prvních ranách by se naučil respektovat nevůli druhého. Jsou tedy koně inteligentnější než kočky? Určitě ne! Kočka je vlastně samotářským lovcem, její vztah k příslušníkům vlastního rodu se zakládá na odstupu, porušeném pouze v čase říje. Kůň je naopak stádový tvor, zachraňující se před nepřítelem útěkem. Pro kočku je životně důležité, aby si uměla udržet svůj revír - jen tak v něm může ulovit dostatek kořisti. Příslušníci jejího vlastního rodu jsou její konkurenti, proto si je drží od těla. Kůň zase k přežití potřebuje stádo, musí být tedy uzpůsoben k sociální inteligenci. Srovnávání mezi jednotlivými druhy je vlastně nemožné. Na mnohovrstevný pojem "inteligence" nelze použít žádné všeobecně platné měřítko.
Analogie jsou ale přípustné, proto je třeba se zeptat, jak je možné, že se pes a kočka dokáží o "svém člověku" naučit o tolik více než kůň. Kupříkladu pro psa, který už přináší vodítko, zatímco jeho pán ještě sedí za psacím stolem, neexistuje žádný srovnatelný případ s koněm. Tímto se dostáváme až k jádru sociální interakce ve vztahu zvířete s člověkem. Pes a kočka žijí spolu s námi. Jsou s námi celých 24 hodin a každý, kdo má takového opravdového čtyřnohého "člena rodiny" ví, při kolika činnostech se nám předoucí kočka otírá o nohy a pes se zájmem pozoruje. Inteligence těchto domácích zvířat je povzbuzovaná neustále novými informacemi o lidech, zatímco většina koní prostojí takřka celý den ve svém boxu a člověka zažije jen při více-méně stejných činnostech.
Pro ilustraci poslouží jednoduché počty: pes je (v nejlepším případě) skoro pořád v lidské společnosti. V optimálním případě stráví asi 75% svého života v přítomnosti lidí. Docela jiná je ale situace u koní: první kontakty s člověkem má jako sající hříbě. Podle toho, co se ve stáji děje, zažívá v tomto "dětském" věku 1-4 hodiny denně lidskou společnost, která se ho ale většinou netýká přímo, ale různých činností v jeho větší nebo menší blízkosti. Následující roky stráví ve stádě, kontakt s člověkem se redukuje na nejmenší míru. Činnost "dvojnožců" se v této době převážně nezaměřuje na individum, ale na celou skupinu. Později, jako jezdecký kůň, přijde do styku s člověkem v nejlepším případě dvě hodiny denně. Když řekneme, že kůň stráví s člověkem 10% ze svého života, bude to pravděpodobně velice blízko realitě.
Během této krátké doby se toho koně musí naučit velmi mnoho. Od podkovávání přes sedlání až po práci pod sedlem. Přitom je v průběhu výcviku koně velmi často přítomno to, co je pro výkon mozku nanejvýš škodlivé: stres.
Jak působí stres na zvířata, ukazuje pokus prof. J.C. Fadyho s paviány. Mladý pavián Fips se v řadě komplikovaných experimentů osvědčil jako velice inteligentní. Vynikal mimořádnými duševními výkony až do doby, kdy se jednoho dne stalo něco hrozného: do klece Fipsovi dali silného, ale nepříliš chytrého paviána Huga. Fips od něj dostal velký výprask a ošetřovatel ho musel zachraňovat. Profesor Fady je potom zavřel do sousedních klecí a opakoval testy, v kterých předtím Fips znamenitě obstál. Z toho už nebylo nic - Fips se nyní choval jako nápadně hloupý. Když mezi klecemi zatáhli závěs, byl Fips znovu jako předtím. Již jen pouhý pohled na silného Huga v něm vyvolal strach, blokující jeho mozkový výkon. Fips podlehl stresu a stres brzdí schopnost učit se a přemýšlet.
Stres způsobuje i takové poškození zdraví, které může vést k smrti. Prof. R. Bilz z Mainzu hodil vodní potkany do nádoby s vodou, ze které se nemohli sami vyšplhat. Asi po čtvrthodině vzrušeného zmítání se ve vodě byli mrtví: v důsledku stresu jim selhalo srdce. Když však profesor nechal po pěti minutách jednoho potkana vyšplhat se z vody po dřevěné tyčce, mohl ho potom opět hodit do vody bez toho, aby zemřel v důsledku stresu. Naopak - v naději, že se opět objeví záchranná tyčka, vydrželi potkani v nádobě plavat až 80 hodin.
Ptáte se, co má tento pokus společného s koňmi? Na první pohled skoro nic. Stres je však rovněž problémem v životě koní. Například při obsedání - sedlo i jezdec se nacházejí na místě, kam by se zakousl útočný dravý nepřítel. Velké kočkovité šelmy, jako např. severoamerická puma, hlavní nepřítel mustanga, číhá ve stromech a na výběžcích skal, aby své kořisti skočila na hřbet. Je to již velký krok kupředu při domestikaci koně, že se naučí jezdce nejen snášet, ale že se v nejlepším případě dokáže ze svého dvojnohého břemene i radovat.
Stresový faktor - nedostatek pohybu
Pravděpodobně největším stresovým faktorem je u našich koní nedostatek pohybu. Opět jeden charakteristický příklad pokusu s potkany. Prof. M. Weiss z univerzity v Rockfelleru zavřel potkany na čtyři dny do těsných klícek a dával jim dost často na konec ocasu slabé rány elektrickým proudem. Polovina zvířat to musela nečinně snášet, zatímco ostatní potkani mohli předníma nohama pohybovat špapacím kolem. Když potkani utrpěli šok, mohla polovina zvířat "prchat", ale jen předníma nohama na místě. I když pohybovali tlapkami jakkoli rychle, nemohli se vzdálit ani o milimetr od zdroje nebezpečí, které je štípalo na ocase. Navzdory tomu byl u těchto zvířat škodlivý účinek stresu podstatně menší než u těch, kteří při šoku nemohli "utéct" pryč.
Samovazba v příliš malém boxu při nedostatku pohybu je pro koně trvalým stresem, a stájové zlozvyky jako je tkalcování a krkání musíme považovat za "pokus o odstraňování stresu". Je to stejné, jako "utíkání" potkanů v jejich šlapacím kole. Při mírnějších podmínkách uvázání jsou i účinky mírnější. Kůň rezignuje. Otupí, jeví stále větší nezájem a dává svou "vnitřní výpověď". Je mu skoro všechno jedno, jeho potřeby se omezují na žraní a přání, aby mu dali všichni pokoj. Navenek působí jako "hodné zvíře", které nedělá žádné těžkosti, ale v podstatě je ve své inteligenci na minimum zredukovanou karikaturou. A tam, kde se inteligence omezí takovýmto způsobem, nemůže už ani učenlivost dosáhnout optimální míry. Logickým důsledkem toho všeho musí být: Dopřejme koním víc možností zábavy! Zrakové a sluchové kontakty s kamarády svého druhu, dostatečný pohyb a ne jen na ježdění omezený kontakt s lidmi. Proč si dopřejeme kávu pouze ve společnosti lidí? Piknik s koněm by byl rovněž možný! A proč chodíváme na procházky jen se psem? I kůň by se rád prošel na dlouhém vodítku. A k čemu je volný den? I když sami někdy nemáte čas a nechcete koně svěřit jinému jezdci, určitě se najde přítel, který koně alespoň povodí. A na balíku slámy v koutě boxu se dá docela dobře číst kniha...
Zdroj: horses-online

Popis těla koně

28. dubna 2006 v 15:45 | Tajna |  Tělo koně
Popis těla koně
Popis těla koně podle obrázku nahoře:
1.úhel dolní čelisti
2.žuchva
3.dolní čelist
4.líce
5.brada
6.dolní pysk
7:štěrbina ústní
8.horní pysk
9.nozdry
10.nos
11.čelo
12.kštice
13.ucho
14.vaz
15.krajina spánková
16.hřeben krku
17.hříva
18.kohoutek
19.lopatka
20.levá sedlová krajina
21.bedra
22.kříž
23.krajina hrbolu kyčelního
24.záď
25.kořen ohonu
26.ohon
27.hýždě
28.stehno
29.bérec
30.Achillova šlacha
31.kloub hleznový
32.zadní holeň
33.kloub spěnkový
34.spěnka
35.kopyto
36.ohbí hlezna
37.patní hrbol
38.zadní kaštánek
39.korunka
40.krajina kloubu holenního
41.krajina šourková s předkožkou
42.předkolenní řasa
43.slabina
44.krajina pupeční
45.podžebří
46.hrudník
47.loket
48.přední kaštánek
49.ostruha
50.přední holeň
51.kloub nadprsní (karpální)
52.krajina kloubu ramenního
53.prsa
54.žilní rýha krkavičná
55.dolní okraj krku
56.nadoční oblouk
Zdroj:horses-online

Znáte poníky ?

25. dubna 2006 v 18:34 | madik a Tajna |  Testy

Testy

Znáte poníky?

Testík je zaměřen na nejmenší koníčky různých plemen. Jestli si chcete vyzkoušet vaše znalosti o ponících, tak právě pro Vás je tento test.
  • Celkový počet absolventů: 1638
  • Maximální možný počet bodů: 10
  • Průměrný počet získaných bodů: 4,62
  • Datum zadání testu: 03.11.2002

Otázky

  1. Shetlandský pony dostal své jméno podle:
    zakládajícího hřebce jménem Shet
    ostrova ze kterého pochází
    okresu poblíž Londýna, kde bylo plemeno vyšlechtěno
  2. Typickou "nepromokavou" srst má:
    dartmoorský pony
    exmoorský pony
    kaspický pony
    connemara
  3. Velšský pony se rozděluje do:
    2 sekcí
    3 sekcí
    4 sekcí
  4. Sorria pony pochází z:
    Francie
    Austrálie
    Portugalska
    Švýcarska
  5. Tzv. "ropuší oči" vyskytující se u exmoorského ponyho:
    mají těžké horní víčko, chránící ponyho před větrem
    jsou více zasazeny do hlavy než u ostatních koní, aby byly chráněny před větrem
    jsou posazeny hodně daleko od sebe, aby pony měl přehled o případných nepřátelích
  6. Highlandský pony je jiný název pro:
    shetlandského ponyho
    bosenského horského koně
    skotského horského koně
  7. Na vzniku americkéh shetlandského ponyho se mimo jiné podílel:
    hackney pony
    hafling
    daleský pony
  8. U kterého plemene poníků se používají těžké podkovy pro zvýraznění chodů?
    u hackney ponyho
    u australského ponyho
    u amerického shetlanda
  9. Miniaturní Falabella po narození váží cca:
    6 kg
    10 kg
    20 kg
  10. Za jednoho z nejlepších jezdeckých poníků je považován:
    americký pony
    connemara
    shetlandský pony
    timorský pony

Vyhodnocení za chvíli
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
nepodvádět
.
.
.
.
.
.
.
.
1b, 2b, 3c, 4c, 5a, 6c, 7a, 8c, 9a, 10b
Když jsi měl 9-10 bodů : Super ! Jestli si nepodváděl, tak jsi jednička !
8-5 bodů : Nějaký znalosti máš, ale měl/a bys zapracovat.
4-0 bodů : Ajajaj.......budeš se muset hodně šprtat aby z tebe byl koňskej profík.........

Landéský pony

16. dubna 2006 v 20:07 | Tajna |  Plemena koní
Ládenský pony
Původ a historie:
Landéský pony obývá jednu z největších souvislých zalesněných ploch v západní Evropě, oblast Land na jihozápadě Francie na pobřeží Atlantiku mezi Pyrenejemi a Girondou.
Landais se choval polodivoce a je považován za potomka tarpana. Už v 8. století n.l. však byl ovlivněn berbery, kteří se do těchto končin dostali díky Maurům.
Arabská krev se do chovu dostala ve větší míře teprve koncem 19. století a znovu ještě v roce 1913, kdy žilo v oblasti Land asi 2000 ponyů. Po druhé světové válce bylo plemeno na vymření, neboť se zachovalo pouze 150 jedinců. V tak malém počtu ponyů představuje příbuzenská plemenitba závažný problém. Chovatelé proto řešili situaci využitím hřebců velšké sekce B a novým přílivem arabské krve.
Zakládání pony klubů ve Francii začátkem 70. let minulého století podnítilo chov landéského ponyho pro děti. Plemeno představuje důležitý základní materiál pro francouzského jezdeckého ponyho, kterému je prorokováno, že jednou bude konkurovat svému britskému kolegovi.
Popis a charakteristika:
Landéský pony je statný a úhledný poník vysoký 119 - 135 cm. Hlava je hezká, výrazná, malá a jemně modelovaná. Je na ní vidět silný vliv araba. Krátké, špičaté uši mají velšký ráz a jsou často postaveny široce od sebe. Profil je rovný a celkový vzhled hlavy je přitažlivý. Spojení hlavy s krkem je plynulé a žuchvy nejsou hrubé. Oči jsou výrazné a nozdry pohyblivé. Krk je poměrně dlouhý a pony má vyhovující horní linii hřbetu - od kohoutku přes krk až po temeno. Plece jsou ve srovnání s exteriérem původních typů lépe posazené a kohoutek je také mnohem výraznější. Hřbet je většinou
rovný, což v kombinaci s relativně plochým kohoutkem způsobuje problémy při sedlání. Vcelku z hlediska exteriéru lze říci, že pony má vyvinutější přední část těla. Zadní část těla je směrem ke kříži velmi sešikmená a má i nedostatečnou délku - záď je poněkud slabší. Tento nedostatek se v současnosti napravuje nepříbuzenskou plemenitbou. Ohon je při pohybu nesen vysoko. Štíhlé, suché nohy mají obvod obvod mezi 16,5 - 18 cm. Zadní nohy jsou dobře osvalené. Pěkně tvarovaná kopyta jsou tvrdá, ocas i hříva bohaté a dlouhé. Na spěnkách bývá jemný, krátký rous. Původní zbarvení bylo patrně plavé nebo šedé (dědictví po tarpanovi), dnes se objevují hlavně tmaví hnědáci, vraníci, ryzáci, mohou být však i bílí - to je vzácná připomínka arabského vlivu.
Povaha:
Landéský pony je otužilý, skromný, učenlivý, obratný a vzdor poněkud slabší pleci má velmi dobrý pohyb.

Shire - plemení hřebci

16. dubna 2006 v 19:04 | madik a Tajna |  Plemena koní
1) ROYSTON SUPREME 2nd 46913
narozen: 13.05.1999
výška v kohoutku: 174 cm
2) DECOY WELLINGTON BOMBER 46515
narozen: 11.03.1990
výška v kohoutku: 175 cm
3) TREVEOR CHIEFTON 46601
narozen: 1992
výška v kohoutku: 185 cm
4) TREMOELGOCH DISCOVERY 46789
narozen: květen 1995,
výška v kohoutku: 180 cm
5) ACLE TOMMY 46947
narozen: 7. 1. 2000
výška v kohoutku: 178 cm
do Německa byl prodán v říjnu 2001
6) COLOGNE CARDINAL 46939
po Powys Duke 46352
narozen: 30.5. 1998
výška v kohoutku: 196 cm
7) SNELSON BUSCOT 46198
po Ladbrook Aristocrat 45702
narozen: 15.4.85
výška v kohoutku: 175 cm
(pozn. otec Transylvana Bronskyho)
8) COLOGNE MARCEL 46953
narozen: 4.6. 1999
9) BRANDT'S THUNDERBIRD 46992
narozen: 6. 5. 2000
výška v kohoutku: 175 cm
10) TREVEOR MONARCH 46461
narozen: 6.3.1990
výška v kohoutku: 185 cm,
do Německa byl prodán v říjnu 1993
11) ACLE AMBASSADOR 46497
narozen: 23.5.1990
výška v kohoutku: 178 cm
12) MOORFIELD HUW 46936
narozen: 18.5. 1999
výška v kohoutku: 176 cm
13) SNELSON ISAAC 46970
narozen: 2000
výška v kohoutku: 184 cm

14) MAGPIE VALLEY DWARF 46991
narozen: 29.5. 2000
výška v kohoutku: 175 cm
15) RUE MOSS GEORGE46978
narozen: 28.04.1998
do Německa prodán v r. 2000
16) TREMOELGOCH DONALD 46122
narozen: 1983
výška v kohoutku: 180 cm
do Německa byl prodán v r. 1992
17) JIM'S CONSORT

18) NOBLE HOUSE FRED 46651
narozen: 19.4.1992
výška v kohoutku: 177 cm
do Německa byl prodán v r. 1994
19) VON DER MÜHLE BAFFIN 46790
narozen: 31.5.1996
výška v kohoutku: 188 cm
20) TIMBERHILL SIR JAMES 46706
narozen: 25.4.1995
výška v kohoutku: 190 cm
do Německa prodán v září 1997
21) SCHÜTTENHOF GILDUS 46653
narozen: 28.4.1991
výška v kohoutku: 175 cm
22) RUSKINGTON OAK 46945
narozen: 23.05.1999
výška v kohoutku: 176 cm
do Německa prodán v r. 2001
23) ARCLID PREMIER 46753
narozen: 28.5.1996
výška v kohoutku: 187 cm
24) COLOGNE TOMMES 46954
narozen: 1999
výška v kohoutku: 195 cm
25) TRELOW BARTIMUS 46672
narozen: 1994
výška v kohoutku: 180 cm
do Německa prodán v r. 1999
26) TRELOW ZEDEKIAH 46815
narozen: 2.2. 1997
výška v kohoutku: 187 cm
do Německa prodán v září 1999
27) LEVERTON LUCKY LAD 46708
narozen: 1995
do Holandska prodán v r. 1998
28) TRELOW ELIJAH 46871
narozen: 7.4.1998
výška v kohoutku: 185 cm
v Německu - 2002/02, dále prodán do Luxemburgu v r.
2002
29) ACLE BEETHOVEN 46761
narozen: 25.1. 1996
do Rakouska prodán v r. 2002
30) BODERNOG JOSEPH 46834
narozen: 11.6.1997
výška v kohoutku: 178 cm
do Rakouska prodán v r. 1999
31) DECOY GEORGE 46944
narozen:23.05.1999
výška v kohoutku: 178 cm
do Rakouska prodán v r. 2000
32) TRANSYLVANIA BRONSKY 46650
narozen: 26.4.1992
výška v kohoutku: 183 cm
prodán do Slovenska (z důvodu připouštění pobyl
i chvíli v České republice ve stáji na Karlštejně)

Galerie velikánů

16. dubna 2006 v 18:35 | madik a Tajna |  Slavní koně

Galerie velikánů

Dojemnné, smutné, veselé i neuvěřitelné příběhy o slavných koních, kteří se svýmy výkony Milton vymykali dobrému průměru a doháněli k slzám radosti i šílenství majitele, jezdce, trenéry, konkurenty i fanoušky...
Přesně takovéto příběhy o výjimečných koních si můžete přečíst v sekci Galerie velikánů. Koně jsou seřazení abecedně a není rozlišno mezi dostihovými či sportovnimi koňmi. Často mi píšete, že se věnuji málo právě sportovním (parkurovýmm, drezurním...) koním a koním z našich drah a kolbišť. Je to tím, že nemám dostatek kvalitních materiálů hlavně k českým koním a sportovním koním především. Pokud znáte důvěrně nějakého významného českého koně, o kterém si myslíte, že by se do této galerie hodil, napište mi smysluplný příspěvěk, popřípadě přiložte fotku a já ho ráda uveřejním. To platí samozřejmě i o zahraničních koních - možná znáte nějaké články, knihy či webové stránky k tématu. Pište mi na e-mail: infokone@seznam.cz.
Podobně jako v Encyklopedii plemen, i v Galerii velikánů jsme pro Vás připravili hodnotící tabulku k uvedenému článku. Můžete známkovat jako ve Secretariat škole, :-)) od jedničky do pětky, popřípadě rovnou přidat svůj vlastní komentář, či doplňující informace k dané koňské legendě. Formulář najdete vždy úplně dole v Rembrandt souboru. Věřím, že tento "zlepšovák" přispěje ke zkvalitnění a atraktivnosti stránek.
... čas od času se narodí kůň, kter je o třídu lepší, než ti ostatní. Ne vždy však je jeho osud šťastný, protože ten, kdo vyniká nad ostatní, může být nejen milován, ale i nenáviděn. Takový je třeba příběh legendárního australského ryzáka Phar Lapa (na zpracování jsem si dala zvlášť záležeť, neboť je to můj miláček... :-)). Méně známý, ale neméně famózní byl i Exterminator, který startoval celkem ve 100 dostizích, z nichž 60 (!) vyhrál. A co teba nikdy neporažená Kincsem, nebo nejlepší parkurový kůň Milton! A náš 4-násobný vítěz VP, všemi milovaný Železník! To vše jsou koně, nad jejichž výkony se i po letech tají dech. Proto račte vstoupit na kolotoč slávy i zatracení...
Železník

Zdroje informací a obrázků:

  • Časopis Jezdectví (ročníky 1976 - 2003)
  • Časopis Equito (ročníky 1992 - 1995)
  • Krásná kniha Slavní koně od Zdeňka Mahlera
  • Kniha Království za koně od Michala Horáčka
  • Kniha Sláva pro dva - Boris Vasiljevič Dědjuchin
  • Brožura Phar Lap - A Brief History - Museum of Victoria - Jill Bernard
  • Kniha Velká Chuchle dostihová od Jiřího Zlámaného
  • Kniha Koně - Velká kniha o chovu a výcviku koní
  • Kniha Koně pro Františka Holčáka - Břetislav Olšer
  • Kniha Sport královen - Dick Francis
  • Kniha Peruán - Vlastimil Weiner, Milan Tůma
  • Kniha Šampaňské s příchutí pelyňku - Pavel Kovář
  • Kniha Člověk a kůň od Zděňka Mahlera
  • Časopis Stokrát přes Taxis - Petr Feldstein
  • Webové stránky Championsgallery (www.championsgallery.com)
  • Webové stránky TB-Champions (www.thoroughbredchampions.com)
  • Skvělé české webové stránky o dostizích TB-Diamond (www.mujweb.cz/www/tbdiamond)
  • Webové stránky TB-Heritage (www.tbheritage.com)
  • Webové stránky Bloodhorsegallery
  • Webové stránky www.museum.vic.gov.au/pharlap
  • Webové stránky TB-Memories ...

Odkazy

16. dubna 2006 v 18:30 | madik a Tajna |  My, Vy a koně

Různé

Equichannel - Server o koních Equichannel jeden z nejlepších a nejnavštěvovanějších koňských serverů. Diskuse na téma koně - asi největší na českém webu vůbec, odborné články, fotogalerie, inzerce, knihy o koních a spousta dalšího... Kdo by ho neznal :)
Koňský trh Koňský trh je libo koupit koníka nebo získat jiné informace???
Equiweb Equiweb obdobná stránka jako Equichannel. Méně rozsáhlá, ale určitě se na ní dá najít dost zajímavých informací
J.O. BIANKA - útulek pro koně J.O. Bianka útulek pro koně ve Dvoře Králové nad Labem. Určitě se jukněte. Koním, kteří neměli štěstí na majitele navrací útulek zase chuť do života










RAVENS RANCH

Koníkové a já









o koních, pro koně, s koňmi
Sport
Krásné a velmi zajímavé stránky o dámském ježdění...
Stránky o známém vozatajském jezdci a chovateli koní Tomáši Bartákovi a jeho synech.
Dostihové závodiště Pardubice
Příznivci drezury si zde jistě přijdou na své... :-)
Zajímavé stránky věnované enduranci neboli distančnímu ježdění...
Český klusácký server
O westernovém ježdění

"Zaříkávači" koní
Nejznámější "zaříkávač" koní - Monty Roberts
Mistr Natural Hosmanshipu - Pat Parelli
Kdo by neznal Honzu Bláhu a jeho Gastona?
Plemena koní
Nádherné stránky o fríských koních, najdete zde překrásné fotografie tohoto ušlechtilého plemene.
Anglická oficiální stránečka o shirech - Shire horse society
Pro milovníky arabských plnokrevníků....
Pro příznivce anglického plnokrevníka a dostihů
Líbí se vám krásní shetlandští poníčkové? Tak neváhejte a klikněte právě na tento odkaz!
Informace o nádherných koních španělské krve - Andalusia - najdete právě na těchto stránkách (anlicky)
I milovníci koní plemene hafling si zde přijdou na své...
Ostatní
Vyhledávač koňských stránek
Malířka Míša Gombitová, která namaluje koníka na cokoliv. Skvělý dárek pro toho, koho máte rádi!
Velice zajímavé stránky o tom, jak naučit koníka cirkusovým kouskům...
Stáje
O farmě chovající shirské koníky...
Krásné stránečky o krásném ranči "U potoka"
O ranči Black Riders Johany Moutelíkové
Koňský útulek Bianka
O luxusní stáji Horse Academy
Pěkná farma v Nedvězí nedaleko Benešova
Další farmička, kterou byste mohli hledat blízko Benešova...
Osobní stránky koní
Web, kde najdete spoustu informací o koních...
Moc pěkné stránky o kobylce Brett.
Krásné stránky, kde se dozvíte spoustu informací o koních
Moc pěkné osobní stránečky o koních
Pěkné stránky se spoustou informací
Hezké stránky o konících a ranči Sen Mary
Stránky, kde najdete plno informací o koních a jezdectví
Fotografie, fotografové
Stránky, kde najdete plno krásných fotografií (anglicky)
Web známé německé fotografky Doris Melzer
Fotografie od belgického fotografa Dirka Caremanse
Nejuznávanější fotograf na světě - Robert Vávra
Časopisy o koních
Časopis Jezdectví on-line
Časopis Já mám koně...
Oficiální časopis Reiningové asociace České republiky, Appaloosa Horse Clubu ČR a Paint Horse Clubu ČR
Jezdecký čtrnáctideník výsledky závodů, rozhovory, komentáře, rozpisy závodů, termíny, inzerce...
Časopis (nejen) pro příznivce westernového ježdění
Horses-Online.cz Moc hezké stránky o koních

Velká Pardubická

16. dubna 2006 v 18:06 | madik a Tajna |  Jízda na koni
Velká pardubická
Velká Pardubická existuje od roku 1874, kdy vznikla jako prestižní důstjnický dostih. Proto byla dráha již od počátku extrémně náročná a o život na ní přišlo více než 50 koní. Toto číslo nezahrnuje koně zabitý při trénincích, kvalifikačních závodech nebo zvířata později utracená kvůli následkům absolovaného závodu. Steplechase -Cross Country, s nejtěžší překážkou Taxisovým příkopem. Dráha měří 6 900metrů, koně běží po trávě písku a oranici. Na dráze je připraveno 30 překážek. Samotný taxisův příkop je nejvražednější - dosud na něj doplatilo životem 23 koní mnoha dalších přežilo těžké a bolestivé pády jen s velkými potážemi. Taxis je tvořený živým plotem vysoký asi 140 cm, za kterým následuje 5 m dlouhá, a 1m hluboká propast . Na přeskočení Taxisu potřebujou koně více jak 8m dlouhý skok. Záludnost této a podobných překážek spočívá především v tom, že kůň pře skokem neví, že ho za plotem něco čeká ještě příkop, a to je také důvod častých pádů a zranění. K nebezpečnosti této překážky přispívá také to , že se před závodem nesmí trénovat. Proti taxisově příkopě se zvedla vlna odporu hned po prvním ročníku velké Pardubické. Egon Thurn - Taxis tehdy obhajoval slovy ,, Jasnosti, vy tuto překážku překonávat nebudete a prto není důvodu, proč bychom jí vyřazovali a někomu ulehčili.''

Malá Pony věda

16. dubna 2006 v 18:05 | madik a Tajna |  Jízda na koni
Malá ponyvěda

U všech ras ponyů, které u nás žijí, si všimneme úzké příbuznosti s jejich divoce žijícími předky daleko dříve, než u jejich dlouhonohých příbuzných - koní. Po staletí žili jen mezi sebou a museli se v zemích svého původu přizpůsobit tvrdým životním podmínkám. Zima, déšť, sníh a vítr; tvrdá kamenitá půda; skalnatý terén bez stromů a úkrytu; skromná strava skládající se z mechu, travin a vřesu. Těmto tvrdým životním podmínkám vděčí poníci za svůj původní vzhled i inteligenci, za svou tvrdost a výkonnost. Vzhledem ke své tělesné velikosti jsou ostatně silnější a pro skákání nadanější než velcí koně. Kromě toho jsou při menší spotřebě krmení vytrvalejší než koně a při správném držení se dožívají vyššího věku.


Jak poznáme ponyho
Každý kůň bez ohledu na rasu, který v kohoutku nedosahuje výšky více než 148 cm, se dnes podle mezinárodních pravidel označuje jako pony. I nejdivočejší mustang či nejohnivější arab může být tedy na základě své výšky označen za ponyho. Toto rozdělení však neodpovídá znakům "pravých" ponyů:
  • krátké nohy
  • sudovité břicho
  • dlouhá hlava
  • malá očka a uši
  • plná dlouhá hříva a ocas
  • hustá srst, obzvláště v zimě
  • řádná tuková vrstvička :o)

Pár citátů

16. dubna 2006 v 17:40 | madik a Tajna |  My, Vy a koně

Prosba koně

Do kopce mne nežeň
a z kopce nehoň mne
na rovině mě prožeň
a ve stáji mě vzpoměň

???

Dává nám všechno, co má.
Rychlost, vytrvalost, sílu.
Ale plane v něm i jeho divoký duch.
Byl jiskrou, která zažíhala dávné mýty.
Byl chloubou králů i dobyvatelů.
Byl oporou civilizace.
Pod údery jeho kopyt se utvářely dějiny.
Dodnes má v našich srdcích místo, ona pyšná krása, která nese jméno kůň.

???

Já zahlédl hřívy a zaslechl cval,
já stále šel za ním a každý se mi smál.
Mně sláma z bot kouká a v kapsách seno mám,
však pohled ze sedla je nejhezčí co znám.

Pár citátů

Koně poznáš v horách, přítele v nouzi.
- mongolské přísloví
"Jinak voní seno koním, jinak zamilovaným."
- S. J. Lee
"Kůň je Pegas vyhnaný z Olympu."
- V. Kulín
"Jeho hříva je jako řeky proud, oči jsou podobné žhavému popelu svítící v temnotě noci a jeho kopyta jsou rychlá jako světlo."
- Barry Cornwal
"Když jsou dva na koni, jeden musí sedět vzadu."
- W. Shakespeare
"Jezdectví : dialog dvou těl a duší usilující o vznik dokonalé harmonie mezi nimi."
- W. Lennig
"Že je mi kůň milejší, říkáš Ty, člověče, že je hřích. Kůň mi zůstal v bouři věrný, člověk ani ve větru."
- Rene Keller
"Bůh stvořil koně jako druha větru a společníka bouře."
- J. W. Goethe
Když Bůh stvořil koně, řekl nádhernému zvířeti: "Tobě rovného jsem neudělal. Všechny poklady světa leží mezi Tvýma očima."
- Korán

Modlidba koně

16. dubna 2006 v 17:39 | madik a Tajna |  My, Vy a koně
Nasyť mne, pane, napoj mne a dej mi čistou, prostornou stáj,
když zkončena je denní práce.
Mluv se mnou, neboť Tvůj hlas mi nahrazuje otěže.
Budeš-li ke mně laskavý, budu Ti sloužit s radostí
a najdeš místo v mém srdci.
Netrhej otěžemi, prosím, nesahej po biči, jdem-li kupředu.
Dej mi čas, abych pochopil Tvůj záměr.
Nebij mne, když Ti nerozumím.
Neměj mne za nepozorného, když nesplním Tvou vůli - možná,
že sedlo nebo podkovy nejsou v pořádku.
Neuvazuj mne příliš krátce a nestříhej mi ocas,
který je mou jedinou zbraní proti mouchám a komárům.
Až poznáš, že se mé dny krátí, až Ti již nebudu moci sloužit,
můj milovaný pane, nenech mne, prosím,
hladovět a mrznout a neprodávej mne.
Buď tak dobrotivý a připrav mi rychlou, milosrdnou smrt
a Bůh se Ti odmění zde i na věčnosti.

Původ koní

16. dubna 2006 v 17:36 | madik a Tajna |  Jízda na koni

Jak to všechno začalo...

Chceme-li objevit nejdávnějšího předka vznosného, rychlého a nesporně inteligentního zviřete - koně, musíme se vydat daleko do minulosti, do spodního eocénu. Eocén je druhé období starších třetihor, období, kdy po poměrně nesmělém "rozjezdu" během nejstarší epochy třetihor, paleocénu, dochází k prudkému rozvoji a rozrůznění savců. Koncem druhohor zmizela z povrchu světa drtivá většina fauny plazů, kteří do té doby ovládali naši planetu. Nesčetní druhohorní savci, dosahující velikosti rejska, nejvýše kočky, měli najednou pro sebe spoustu místa a zdrojů potravy. A tak začal před 65 milióny let rychlý rozvoj moderních savců. Pradědové savců se živili podobně jako dnešní hmyzožravci - hltavě konzumovali vše, na co jejich síly stačily: hmyz, vajíčka, zdechliny i obratlovce menší než oni sami. A najednou se před nimi otevřely netušené možnosti. Rozběhli se po světe, vybírali si nejpříhodnější prostředí i potravu a podle toho se překotně vyvíjeli v různé typy. Vytvořil se celý vějíř nových živočišných forem - paleontologové tomu říkají radiace. V paleocénu se mizi jinými, velmi zvláštními, mnohdy dokonce obludnými savci (většina již dávno vymřela) objevili i podivní tvorové s kopýtky na prstech. Jinak však vypadali spíš jako šelmy, někteří měli dokonce dlouhé "vlčí lebky" a vzdor původní všežravosti se živili převážně masem. Přesto je považujeme za předky kopytníků. Odborníci je nazývají Condylarthra, popularizátoři prakopytníci. Tato skupina má ve vývoji savců úlohu jakéhosi držadla vějíře. Ač sama poměrně brzy vymřela a dnes najdeme na celém světě jen jediný rod jí blízce příbuzný (je to jihaofrický hrabáč, Orycteropus), vyšla z ní velká skupina malých i větších čeledí a jiných systematických jednotek. Už v eocénu se potomci "prakopytníků" zformovali do dvou velkých řádů - lichokopytníků (Perissodactyla) a sudokopytníků (Artiodactyla). Lichokopytníci se rozpadli na dvě linie - Ceratomorpha a Hippomorpha. Už z těchto jmen je jasné, oč jede - z toho prvního trčí nosorožčí roh, kdežto v tom druhém se ozývá jméno koně. Po pravdě řečeno první představitelé těchto linií vypadali jako dvojčata. Kdyby před nás někdo postavil živého Hyrachyus eximius z amerického eocénu, velkého jen jako ovce, sotva bychom hádali, že před námi stojí praděd nosorožců. Jeho štíhlé nohy se čtyřmi prsty na předním a třemi na zadním páru byly schopny rychlého běhu, úplný chrup se téměř nelišil od prakoníků a také způsob života obou skupin byl téměř shodný. Pak však se vývoj ubíral rozdílnými směry. Nosorožci se změnili v těžké váhy a uchovali si větší počet prstů. S nimi do jedné skupiny řadíme i tapíry, kteří se kupodivu během dlouhého vývoje moc nezměnili.

Kůň úsvitu dějin - Eohippus

Eohippus
Uznávaný předek rodu Hippomorpha, rozšířený v pralesích Evropy, Severní Ameriky a pravděpodobně i Asie, byl ještě menší než "pranosorožec" Hytachyus. Velikostí i křehkou stavbou těla nejspíš připomínal dnešního bedlingtonteriéra (včetně toho výrazně klenutého hřbetu), jen hlava už vzdáleně připomínala koňskou a na prstech - počtem se zcela shodovaly s prsty "pranosorožců" - byla drobná kopýtka. Tohle podivné zviřátko dostalo hned dvě jména. V Evropě proslulý paleontolog Owen v roce 1840 objevil pozůstatky tohoto prakoně a pojmenoval ho Hyracotherium. V Americe dostal jméno Eohippus (v překladu Kůň z úsvitu dějin, jitřní kůň), když se v roce 1867 v eocenní horninách našla úplná kostra příslušníka roku Eohippus. Pocházela z Wyomingu a podle ní a dalších nálezů se nakonec podařilo odhalit celý vývoj koní. Už ve dvacátých létech 20. století proslulý americký paleontolog Matthew zjistil, že jde o týž rod. Žádný ze světadílů se však nechtěl svého "původního prakoníka" vzdát, a tak byla Matthewova myšlena zamítnuta jako nepodložená. Teprve po druhé světové válce přišla ke cti teorie o pohybu kontinentů a ukázalo se, že Evropa se Severní Amerikou dlouho tvořila jeden kontinent, zatímco Asii oddělovalo tzv. Turgajské moře (v místě Uralu). Zárodek Atlantiku sice vznikl už v druhohorách, ale v době, kdy se vytvářely "základy koňstva", spojoval Evropu s Amerikou pevninský most, jehož troskami jsou Grónsko, Island, Faerské ostrovy a Hebridy. I tato dnes nevlídná oblast měla teplé, tropické klima a porůstaly ji hustě vlhké pralesy. Nebyla tu tedy žádná nepřekročitelná přahrada oddělující americké populace od evropských. Drobné rozdíly je možné připsat na vrub druhové rozmanistosti a proto platným názvem je hyracotherium, eohippus je synonymum.
Nejzachovalejší kostra tohoto zvířete byla nalezenla v r. 1931 v pánvi řeky Bighorn ve Wyomingu v USA. Paleontologové z Kalifornského technologického institutu ji velmi pečlivě sestavili. Vznikla pak podle ní dokonalá rekonstrukce, představující nám nejstaršího z koní jako živého.
Eohippus měl na přední noze čtyři prsty a na zadní tři, všechny byly chráněny silnou vrstvou rohoviny, kopýtkem. Za prsty měli tito koníci ještě nášlapný polštářek, jaký dnes chrání střed psí tlapky. Podle mínění některých odborníků je zbytkem tohoto polštářku "ostruha", malý rohovitý útvar na zadní straně spěnkového kloubu: je to tedy mozol metakarpální, nebo metatarsální. Široký nášlapný polštářek a roztažené prsty rozkládaly váhu zvířete na větší plochu a umožňovaly mu snadno se pohybovat po měkké půdě tropického pralesa a po bažinatých březích vodních nádrží, kde tito předkové koně žili. Oči Eohippa ležely skoro ve středu hlavu. To do značné míry omezovalo prostorové vidění, charakteristickou součást obranného systému zvířat žijících v otevřeném prostředí. V hustém porostu je účinnější detailní vidění než rozhled. Eohippus měl 44 zubů a na rozdíl od chrupu dnešního koně měli prakoníci nízké stoličky (asi jako prasata a opice), ideálně přizpůsobené ke žvýkání jemnách, šťavnatých listů nízkých keřů. Odborníci se domnívají, že srst prakoníků měla pdobný vzhled jako srst jelenovitých. Patrně měla světlé skvrny nebo pruhy na tmavém podkladě, obvyklé ochranné zbarvení mnoha druhů obývajících pralesní prostředí. Tyto vlastnosti podpořily přesvědčení vědců o tom, že eohippus byl svázán s pralesním prostředím. Ostatně jeho zbytky se našly společně s pozůstatky pralesních opic. Jedinec rekonstruovaný v Kalifornském technologickém institutu je v kohoutku vysoký pouze 35 cm a živý patrně vážil asi 5,5 kg. Ovšem tyto rozměry zdaleko nemusely být u všech členů svého druhu shodné: pravděpodobně byly značně proměnlivé jak tvary tak velikosti, a to jak individuálně tak u populací z různých míst. Nejměnší z nich mohli měřit jen 25 cm, ti největší měli výšku skoro dvojnásobnou. V Evropě existovaly jen větší varianty.

Orohippus a Epihippus

Eocén trval zhruba 19 miliónů let, začal před 53 milóny let a skončil před 34 milióny let. Za tu úctyhodně dlohou dobu se předkové koní mnoho nezměnili. Vznikly nové rody Orohippus a Epihippus. Nebyli o moc větší - Orohippus osbornianus měřil v kohoutku jen 38 cm, vypadali dosti podobně a pokrok se u nich projevoval jen nepatrnými znaky - přeměnou trojbokých třenových zubů ve čtyřboké stoličky, vymizením posledních zbytků prvního a pátého prstu na zadních nohách (Eohippus měl ještě jejich zbytky v podobě malých kůstek) a u rodu Epihippus se zkrátil čtvrtý prst na přední noze, takže se už nedotýkal země. Měl také dokonalejší pohybové schopnosti a lépe přijímal potravu. Dost malý efekt za patnáct miliónů let... Jenomže vývoj je jako těžce naložený vlak. Dlouho trvá, že se pohne z místa, rozjiždí se pomaloučku, ale pak nabere rychlost.

Mesohippus

Mesohippus
Další zřejmý vývojový stupeň představoval ve spodním a středním oligocénu Mesohippus, který byl v kohoutku 45 (max. 60) cm vysoký. Měl ještě klenutý hřbet, ale nohy již byly poměrně delší a počet prstů na předních nohou se snížil na tři, našlapoval však na tři prsty i zadními končetinami. Objevily se také náznaky vývoje třenových zubů a řezáků schopných silnějšího stisku a odkusování, takže tento koník již mohl vybírat z rostlin různé kvality. Stoličky něměly dosud cement. Rozdíly ve stavbě těla vyplývaly z přizpůsobování se měnícímu se prostředí. Mesohippus totiž opustil podmínky husté džungle, která se postupně měnila v křovinaté oblasti, podobné dnešnímu buši. Tady vyhledával nízký podrost a keře, na nichž se pásl. Ke ztrátě čtvrtého prstu přední nohy došlo zřejmě proto, že stále větší část váhy zvířete se přenášela na sílící prostřední prst - výmluvné svědectví o změně vlastností půdy, na kterou zvíře došlapovalo. Mesohippus byl však již zvířetem rychlejším. Následkem ústupu vlkhého pralesního prostředí se dosud měkká půda podstatně zpevnila a vyžádala si tak změnu stavby chodidla. Prodloužení končetin bylo zase podmíněno volnějším pohybem na delších trasách, vyžadujících větší rychlost. K prodloužení hlavu a posunu očí výše do stran došlo nutností sledovat větší část obzoru. Všechny tyto změny prozrazují počínající převrat ve způsobu ochrany, posun od skrytého způsobu života k aktivnějšímu stylu, založenému na sledování napřátel a na včasném útěku. Ačkoli pochopitelně nemůžeme sledovat i změny tělního krytu, můžeme předpokládat, že i srst a zbarvení se změnily od pruhů a skvrn k nevýraznějšímu zbarvení stepních zvířat. Pozůstatky známe ze Severní Ameriky, ale někteří paleontologové se domnívají, že jeho předkové příšli po pevninském mostě ze Sibiře.

Miohippus

Miohippus
Od konce oligocénu až po svrchní miocén, po dobu asi 15 miliónů let, postupně probíhaly změny podnebí, utváření krajiny i rostlinstva. Pralesy ustoupily lesům mírného pásma a nakonec bezlesým pláním, a na tvrdé půdě vyrůstaly jen tuhé, ale nevýživné traviny. Tlaky prostředí působily zejména na příslušníky vývojové řady koní a ovlivnily je takovým způsobem, že vzrostla jejich schopnost využívat nové potravinové zdroje. Zvětšily se tím jejich rozměry i energie, umožňující snažší únik před přirozenými nepřáteli. Během asi 5 miliónů let došlo ke změnám, spojeným s nevyhnutelnými přesahy - Mesohippus se změnil v Miohippa. Vyklenutý hřbet, typický pro nejstarší formy vymizel, trup získal tvar, který spolu s dlouhýma nohama předurčoval zvíře k rychlému běhu. Miohippus měřil asi 60 cm i více, na předních nohách měl tři prsty, krajní dva ještě zřetelné. Řezáky už jsou patrné.

Parahippus

Stepní vegetace roste v nepříznivých podmíkách, je tvrdá, často vyztužená křemičitými sloučeninami. Proto i stoličky koní zmohutněly a na korunkách se objevil cement. První, kdo si tuto vymoženost opatřil, byl Parahippus, koník žijící v několika druzích a hlavně již v početných stádech v oblastech, kde se i dnes rozkládají travnaté prérie. Vývoj nohou jde kupředu, postranní prsty zakrňují, prostřední prst mohutní a jeho kopyto mění tvar. Zkarňuje lýtková i loketní kost, stavba nohy se zjednodušuje a zdokonaluje. Výkonnost a rychlost běhu stoupá.

Anchitherium

V miocénu nastal v Americe rychlý rozvoj koní. Od samého počátku období se odštěpovaly nové a nové skupiny, například liniie rodu Anchitherium, která se přestehovala do Evropy, kde všichni příbuzní koní zatím vymřeli. Ale ani tento potomek amerického rodu Miohippus neudělal v Evropě štěstí - do konce miocénu bez potomků vymřel i on.

Merychippus

Merychippus
Ve středním a svrchním miocénu, v době před 25 až 20 milóny let, se v Americe objevil Merychippus, ještě ne přímý předchůdce rodu Equus, ale vykazující přesto mnohé pokročilé znaky. Merychippus měřil v kohoutku 90 nebo i více centimetrů. Toto zvíře mělo ještě tři prsty, ale celou hmotnost nesl již jen střední prst, dva postranní, opatřené též kopýtky, byly již zakrnělé a země se nedotýkaly. Delší krk umožňoval zvířeti pastvu na nízkém rostlinstvu a zvedání hlavy dostatečně vysoko pro dobrý rozhled. Tvar hlavy a umístění očí dokazují vzrůstající možnost sledování větší části obzoru. Silnější stoličky s vysokými korunkami už chránila vrstva skloviny a mezi lištami na žvýkací ploše byla silná ložiska cementu, usnadňující drcení tuhých vrstev, což zlepšovalo trávení. A navíc, ochranné možnosti zvířete zvyšovaly dokonale vyvinuté bystré smysly, dodnes typický znak velmi vnímavých koní.

Megahippus, Hipparioninae Stylohipparion, Hipparion, Neohipparion

Až potud je přehled koňského rodu přijatelný, a dokonce i neodborník se v něm může orientovat. Ale dál už je to záležitost pro specialisty. Koncem miocénu se objevila spousta druhů koní, kteří ovládali obrovské prostory a dovršení všeho se začali stěhovat na jiné kontinenty. Doposud byl vývoj koní až na nejprvnější začátky a některé vedlejší, záhy vymřelé linie, záležitostí Severní Ameriky. nyní se do Starého světa přesouvají například Megahippus, který měl nejdávnější předky společné s již vymřelým rodem Anchitherium, ale také některé druhy rodu Merychippus. Pravou invazi podnikli do Starého světa začátkem pliocénu příslušníci podčeledi Hipparioninae, tříprstí prakoníci dosahující už velikosti zebry. Tito zdokonalení koně se značně zredukovanými postranními prsty a velmi složitými stoličkami se vystěhovali z Ameriky do Asie a odtud do Evropy a skončili v Africe, kde se rod Stylohipparion udržel téměř do konce pleistocénu, kdy u nás začínala poslední doba ledová. V Americe zůstala část rodu Hipparion a jako rod Neohipparion se udržela téměř do konce třetihor. Ale ať ve Starém, či v Novém světě, i rod Hipparion vymřel a do nynějších dob se nezachoval ani jediný. O jejich úloze ve vývoji našeho koně se dlouze diskutuje. Někteří autoři je považovali za předky rodu Equus, dnes však se uvažuje spíše o jejich vztazích k zebrám a oslům. Koně ovšem využili novou možnost, kterou jim nabídlo spojení Jižní Ameriky, dosud přísně oddělené, se Severní - rod Hipparion se přestěhoval na jih od Panamy, rozrostl se a rozmožil, ale v polovině starších čtvrtohor vymřel bez potomků.

Pliohippus

Pliohippus
Na rozhraní spodního a středního pliocénu se v Severní Americe objevil nový rod koní. Jmenuje se Pliohippus a je blízký dnešnímu koni. Podobal se mu celou stavbou těla. V kohoutku byl vysoký jako pony - 122 cm. Na silných, dosti dlouhých nohách měl už jen jediný prst s dokonalým kopytem. Postranní prsty byly skryty pod kůží. Tento revoluční zvrat, který dokončil dlouhou cestu vývoje, plně zhodnotil zase jen velký znalec severoamerických koní Matthew. Ostatní paleontologové sázeli na rod Hipparion, ten se však až do konce své existence svých třech prstů nezbavil a také jeho chrup se vyvíjel trochu jinou cestou. Byl vlastně dokonalejší než zuby dnešních koní, a protože vývoj se nedá nikdy zvrátit, Hipparion se již za předka koně rodu Equus nepovažuje. Moderní výzkumy tedy opět daly za pravdu Matthewovi. Právě od rodu Pliohippus se začíná rozvíjet další bohatý vějíř forem koní, který v pleistocénu, tedy ve starších čtvrtohorách, vyvrcholil obrovským rozvojem rodu Equus. Ten obsadil celou severní Ameriku téměř až k hranici zalednění, pronikl i do Ameriky Jižní, kde poměrně dlouho přežíval i v holocénu, tedy v naší geologické současnosti, v početných populacích široké škály druhů osídlil valnou část Evropy a Asie a pochopitelně i Afriku, neboť i zebry a osly řadíme do tohoto druhu.

Proč vymřeli koně v Americe?

Toto stěhování koní (ale i jiných druhů) trvalo až do koce pleistocénu, který je kladen přibližne do roku 9000 př. n. l. Zhruba před 12 až 11 000 lety začaly pevninské mosty mizet pod vodou, která se uvolňovala táním ledovcových štítů. Nejvýznamnější bylo zmizení pevniny Beringie, která tvořila široký most mezi Aljaškou a východní Asií v místech dnešni Beringovy úžiny. Tak došlo k izolaci Severní Ameriky. Na tomto kontinentě pak asi před 8 000 lety vymřeli nejen koně, ale i obrovští lenochodi, mastodonti a mnoho dlaších zvířat, aniž se zatím příčiny jejich vymizení podařilo vysvětlit. Do Ameriky se koně vrátili teprve se španělskými dobyvateli. První koně dovezl na Karibské ostrovy již koncem 15. století Kolombus. Na americkou pevninu dopravil 16 koní z Kuby v roce 1519 Hernando Cortés. Další tání ledu vytvořilo nepřekročitelné hrenice mezi různými typy rodu Equus, nejen vodní překážky, ale i rozšiřující se pouště. Proto se v Evropě a Asii vytvořily čtyři samostatné skupiny koňovitých, i když všechny stále řadíme jako poddruhy rodu Equus. V Evropě a v západní Asii jsou to praví koně, v severní Africe osli, na jih od Sahary zebry a v horských a pouštních oblastech jihovýchondí Asie poloosli.

Počátky chovu v našich zemích - starověk:

16. dubna 2006 v 17:35 | madik a Tajna |  Jízda na koni

Zdroje informací:

  • Chov koní v Československu - Jaromír Dušek a kolektiv
  • horses-online

Počátky chovu v našich zemích - starověk:

U východních Slovanů má chov koní dlouholetou a bohatou tradici. Některé slovanské národy žily kočovně a jejich obydlím se staly vozy. Muži byli vynikající jezdci a většinu života trávili v sedle koně. Koně, které chovali ve stádech, se stali i zdrojem masa a z mléka klisen se vyráběl kumys. Chutnost kumysu a jeho nesporné léčivé účinky lidé znali již počátkem středověku.
Důležitost koní pro život Slovanů vyplývá i z nálezů hrobů. Zámožní muži byli pochováni s osobními koňmi i s částí své družiny a s jednou z žen.
Určité zmínky o chovu koní v našich zemích se objevují již při jejich osídlování Slovany v 6.století. Tehdy však nebyli koně využíváni ve vojenství, neboť slovanští bojovníci, kteří přišli na naše území, byli pěšáci. Nebyli bojovníky útočnými, ale spíše obrannými. Avšak již v 7. a 8. století, tedy v hradištní době, kdy území pozdějšího českého státu bylo protkáno řadou opevněných osad - hradišť, nabýval i chov koní na významu. Kůň se stal důležitým dopravním a tažným zvířetem.
Významnou křižovatkou karavanních cest se stala Praha. Po založení Hradu kolem roku 850 pod ním vzniklo velké tržiště. A pro jeho zásobování rozličným zbožím bylo zapotřebí právě koní.
Koně se stávali stále více důležitými v hospodářském vývoji země. Jejich chov se stále rozšiřoval a v 9. století se hojně vyváželi.
Na zvláštním významu nabývali koně v lovectví, které patřilo k nejoblíbenějším zábavám šlechty. Pořádané hony a štvanice byly zároveň i přípravou jezdců a koní k bojovým účelům. Nároky na výkonnost koní a jejich přiježděnost v těchto lovech byly mimořádné.
Na postupném hospodářském rozmachu se podílel i chov koní zajišťujících dopravu. Počet karavanních cest přes naše území se neustále zvyšoval, a to vše podmiňovalo výměnu kulturních poznatků i materiální růst. Nejfrekventovanější byl pohyb na cestě spojující Prahu s Bavorskem. Tento obchodní styk se přirozeně promítl v chovu koní, kteří dopravu zajišťovali. Rozšiřování poselských a obchodních cest vyžadovalo také bezpečnost cestování, zajištěnou ozbrojeným doprovodem jezdců a strážemi na koních, zvláště na nebezpečných úsecích těchto cest. Zvýšený obchodní ruch se promítl i ve vývozu koní. V menším rozsahu se koně též dováželi. Zvláště koně těžšího typu pro potřeby rytířské jízdy, jejíž význam se postupně zvyšoval.
Koně chovaní v těchto stoletích v našich zemích byli jak typu mongolského, tak typu koní tarpanovitých, nordických rozšiřovat se začal i chov koní západních, jejichž omezený dovoz byl zaznamenán již v době Sámovy říše v 7. století.
Výška koní v kohoutku se pohybovala v rozmezí 120 - 150 cm. Největší počet dosahoval výšky 138 cm. Koně byli zařazováni do výcviku ve věku 4 popř. 5 let. Koně přepravovali v tahu jen malé náklady, neboť postroj byl velmi jednoduchý a cesty byly většinou ve špatném stavu. Koni byl totiž na krk navlečen měkký koženný pás, který byl upevněn na určitou formu obřišníku. Do vozu byli přiřazeni jen koně u oje. I když vynález chomoutu se datuje do prvních století středověku, bylo jeho užití zavadeno v našich zemích až teprve ve 12. století. Ke zvyšování zemědělské výroby přispělo i využívání záhorového pluhu, umožňujícího hlubší orbu. V té době se rozšířilo též podkovářství. Avšak význam koní v zemědělství byl všeobecně malý, a to jak u nás, tak v ostatních zemích.

Krátké info-Shire, Morgan

12. dubna 2006 v 18:44 | madik a Tajna |  Plemena koní
Ahoj, v rubrice Plemena koní najdeš taky takzvané Plemeno měsíce
Najdeš tu krátké info o určitém plemeni.
Tentokrát to bude Shire
Původ
Hrabství ve střední Anglii.
Vzhled
Statný silný kůň s hezkou hlavou. Dlouhé silné nohy s bohatým chlupem.
Vlastnosti
Přes svoji velkou sílu a mohutnou váhu(bez nadsázky tunu!) je Shire
snadno ovladatelný a velmi něžné, milé povahy.
Použití
Těžký tahoun. Dříve byl používán především pro práci na farmách
a dopravu pivovarských sudů. Nyní je velmi populární při předvádění,
a to jak v kategorii ručně vedených, tak kočárovích koní.
Výška
170-180cm v kohoutku
Vybarvení
Hnědá, černá šedá a kaštanová. Shire tmavé barvi má vždy
bílé skvrny
____________________________________________________________________________
Další plemeno měsíce je Morgan
Původ jména
Po Justinu Morganovi
Vlastnosti
Má velkou výdrž, jeho mírná povaha z něj dělá i vhodného koně pro jedění tělesně poztižených
Použití
Klusácký sport, tah, ježdění
Výška
142-155 cm
Vybarvení
Nejčastěji je zbarvený do hnědočervené, kaštanově hnědé a černé, ale také se vyskytuje v žaludově hnědé, šedohnědé, krémové, jako palomino nebo grošák
_____________________________________________________________________________
Jenom najeď kurzorem a budeš vědět název plemena!

Bukephalos

11. dubna 2006 v 17:04 | Tajna |  Slavní koně

Bukephalos

Bukephalos
Bukephalos (Válečníkova píseň)

Zdroje informací:

  • Slavní koně - Zdeněk Mahler
  • internet. stránka horses-online

Příběh:

Muž za mužem odhodlaně vstupoval do uzavřeného dvorce, ve kterém se odehrávalo drama podobné gladiátorským zápasům: uprostřed stál nádherný, ale krajně rozdivočelý, uhlově černý hřebec - nejlepší jezdci makednoských pluků se jej pokoušeli přivést k poslušnosti. Vojákům však šlo ještě o víc, než jen o zvládnutí běsnícího zvířete - krocení sledoval sám král Filip II.! Sotva ale kterýkoli z nich dosedl na vraníkův hřbet, kůň se vzepjal a začal řádit tak, že se hrůzou tajil dech. Nikdo z odvážných dlouho nevydržel, pád do prachu země vždy znamenal konec pro jednoho a šanci pro druhého. Potlučených a zahanbených však už bylo dost, další zájemce se nehlásil... Nepokořený hřebec, zpěněný hněvem a urputným bojem, se vypnul ve své vznešené kráse a pyšně oběhl arénu. Král útrpně vydechl a vzhlédl k obloze - slunce už pálilo hodně vysoko. "Otče!" - ozvalo se najednou po jeho boku. Vladařův syn, malý Alexander, po celou dobu pozorně sledoval marné zápolení makedonské jízdní elity - nyní se tiše obrátil na svého otce: "Dovol mi, abych hřebce zkusil zkrotit já"... Překvapený Filip po chvíli zaváhání přikývl - ať synek předvede, co v něm je! Pohaslé napětí prudce stouplo, ke králově zvědavosti se nyní přidal i otcovský strach a nervozita. Drobný chlapec s dětsky čistou a nevinnou tváří přistoupil k vydrážděnému zvířeti, jenže - z opačné strany než všichni ostatní. Hřbec po svém směšném krotiteli zvědavě blýskl okem. Chlapec se lehce vyhoupl, svou nožku přehodil přes široký černý hřbet a měkce dosedl. - Kůň stál jako vytesaný, malý jezdec ho hladil po dlouhém krku! "Alexandře!", zvolal nevěřícně král a zvedl se ze svého trůnu, "Jak se ti to povedlo?" "Všichni ke koni přicházeli po slunci - lekal se stínu na zemi", smál se chlapec. "Pro tebe je Makedonie příliš malá", pochválil ho otec, "ty musíš najít říši, která tě bude hodna!"
Filip II. měl pravdu, však k tomu synka už od mládí cíleně vedl. Za učitele mu nejprve vybral svého přítele, nejproslulejšího filosofa starověku Aristotela. Léta vzdělávání však Alexander netrávil bezstarostně a poklidně. Kromě úkolů od učitele dostával úkoly od svého otce: král svému synovi svěřil velení nad jízdním vojskem. Alexander poprvé velel pod otcovým dozorem v bitvě u Chaironeie. Byl tedy vychováván k boji a moci především a nyní získal vpravdě královského koně. Vraník Bukephalos na svém hřbetě nesnesl žádného jiného jezdce než právě Alexandra. Kdo projevoval bojovnějšího ducha - Alexander či Bukephalos? Navzájem se podněcovali.
Když usedal dvaadvacetiletý Alexander Veliký na trůn, celá Makedonie zvědavě očekávala nové rozkazy... - Nedaly na sebe dlouho čekat, země byla ctižádostivému mladíku skutečně malá a trůn místem až příliš poklidným - Alexandrovy cíle ležely daleko za obzorem. Panovník nechal shromáždit obrovské vojsko a zavelel na výboj, rozpínat říši, dobývat svět! Les bosých nohou v sandálech a koňských kopyt pod jezdci se dal do pohybu, válečná lavina potrvá dlouhých dvanáct let. Desetitisícová armáda táhla nejprve Thrácií k Dunaji a pak do Ilyrie - pod Alexandrovými voji se třásla zem, v oblacích prachu se kácely hradby, vpředu na samotné špici se nadnášel bojechtivý král a rozhlížel se z hřebce černého jak smola. První tažení bral Alexander jako pouhou rozjížďku, vyhledával záminku k velkému úderu. Přišla z Théb. Obyvatelé nejvýznamnějšího řeckého města se postavili proti makedonské nadvládě. Netušili však, co v sobě Filipův syn skrývá - Alexander byl na svůj věk bezesporu ojedinělý můž, odvážný a schopný vojevůdce, ale teprve teď se začala projevovat jeho rozpolcená povaha: otcův zdravý rozum a učení Aristotelovo byly potlačovány zlou vášnivostí, žárlivostí a chorobnou ctižádostí zděděnými po matce. Nešťastné Théby byly Alexandrem pro výstrahu zničeny - uprostřed rozvalin zůstal nedotčen pouze chrám a dům městského básníka... Barbarský útok doslova ochromil celé Řecko. Teprve když se Alexander vzpamatoval z vítězného opojení, uvědomil si, jak zbytečný krvavý masakr způsobil. Zkáza města na něho opožděně dolehla - kdykoli se později scházel s Thébany, snažil se prokazovat jim omluvnou přízeň, zničené město a zástupy tisíců obyvatel prodaných do otroctví jej doslova strašily..
Bukephalos
Jednou však už zavelel a rozpoutal válečnou smršť: už se nezastavil - s divě planoucím zrakem nechal se unášet svým černým Bukephalem třeba vstříc peklu. Snil o světovém panství... Na svou počest - za svých výprav nechal postavit sedmnáct Alexandrií. - Ta největší a po dlouhý čas světově nejdůležitější leží na břehu Egypta při samotném ústí Nilu, omývají ji vody Středozemního moře. Hrůzy svých nájezdů dokázal Alexander vyvážit dodatečnou péčí, v níž se osvědčoval jako dávný žák moudrého Aristotela: egyptská Alexandrie se stala střediskem vzdělanosti, proslulým uzlem obchodní tepny starověku - tzv. hedvábné cesty, která spojovala Asii s Afrikou a Evropou. Táhla se od čínského pobřeží Tichého oceánu, zástupy koní, mul a velbloudů ji prošlapaly stepmi, pouštěmi a velehorskými průsmyky, přinášely po té trase vzácné koberce, orientální koření, drahokamy, papír a především látky, nad nimiž přecházel zrak - čínské hedvábí.
Uhranut svými vítězstvími, vydal se Alexandr na svém Bukephalovi do vzdálené pouštní oázy, do egyptské věštírny boha Amona Ra, aby se utvrdil o svém nadpozemském původu. Božský zrod zde nebyl přisouzen pouze vladaři, ale vztáhl se též na jeho uhrančivého oře: pečovali o něj nejlepší štolbové, hojivými mastmi mu potírali zranění i rychlé nohy, otroci snášeli to nejlepší krmení - křišťálové vody z vybraných studní se směl napít jenom on!
Poté konečně Alexander obrátil přízračného hřebce a sním celé vojsko do dálek, za nimiž se rozprostírala mocná perská velkoříše a bájná, bohatá Indie. Perský král Dareios Alexandrův záměr již dávno tušil, zprávy od nasazených vojenských zvědů ho v tom jen utvrzovaly. Byl pánem nad vodami, vládl mořím. Jeho hlavní úderná síla spočívala v loďstvu - v zálivech nachystal formace válečných plavidel, po dlouhém pruhu pevniny byly rozsety perské pobřežní hlídky. Po důmyslné přípravě obsadila perská armáda pozice a vyčkávala... Alexander dobře věděl, že nejprve musí zničit soupeřovu lodní převahu. Postupoval proto při pobřeží a drancoval jeden přístav za druhým - nakonec od perského království námořní složky úplně odřezal. Teprve pak stočil své nedohledné šiky do vnitrozemí. Po sérii krvavě krutých řeží pronikl jeden oddíl Alexandrových vojáků nepříliš pohyblivými vozovými bariérami Peršanů a otevřel tak cestu dalším... Zmatek, který nastal uvnitř perských řad, se záhy zvrhl v bezhlavý útěk a jasnou prohru. Ve zpustošené krajině si jakýsi pěšák všiml opuštěného vozu stranou od cesty: kola měl zabořená hluboko v blátě, vpředu trčeli dva mezci zamotaní do postrojů a nešťastně hýkali. Na dně káry ležel zkrvavený král Dareios, probodaný vlastními vojáky...
Na oslavu vítězství nechal Alexander vystrojit pompézní slavnost nazvanou "sňatek Evropy s Asií" - mladé, zdatné zajatce vycvičil pro své falangy a jízdní čety k dalšímu tažení. Do Indie se Alexandrova armáda probila šedou hradbou válečných slonů. Zde však došlo ke zvratu - unavení vojáci už odmítali táhnout dál a před samotným Alexandrem se vynořilo varovné znamení: při dobývání města byl indickými obránci zasažen kopím. Rychlý Bukephalos mu ještě stačil zachránit život - se zkrvaveným pánem na hřbetě unikl pronásledovatelům do bezpečí. Nakonec však legendární vraník sám zahynul: v nejvýchodnějším cípu dobyté říše byl pod svým pánem skolen. Bukephalos, posetý jizvami za léta společných tažení, na místě podlehl těžkému zranění. Dojatý Alexander dlouho mlčky stál nad mrtvolou svého osudového koně, poté vzdal oddanému vraníku uznání větou: "S Bukephalem mohli soutěžit jen bohové!" Z vděčnosti nechal v Indii, daleko od rodných míst, založit město, které na památku svého hřebce pojmenoval Bukephalia. Nejsavnějšímu koni starověku ještě nad hrobem vztyčil pomník, pak jej navždy opustil. S Bukephalem však končil i on. Obrátil své oddíly zpátky na západ - domů už ale nedošel. Vyčerpaný a s horečnatým onemocněním dorazil dvaatřicetiletý vojevůdce pouze do půli cesty, zemřel v Babylonu - jeho ostatky táhlo do Alexandrie celé šedesátispřeží...
Mladicky pěkná tvář na démonickém hřebci se zjevila tak náhle - přenesla se přes celá uzemí a čas. Alexander Veliký se stal ztělesněním světového panství, mocná říše, po které se tak chtívě sápal, se však záhy po jeho odchodu začala rozpadat.

Znáš nějáké slavné koně?

10. dubna 2006 v 17:51 | madik a Tajna |  Slavní koně
Jak sám/sama vidíš, ještě tu moc slavných koní není... Tak jestli nějáké znáš, napiš nám na e-mail infokone@seznam.cz jejich jméno a životopis (nejlépe i foto, nebo obrázek toho koně) a my ho sem hned umístíme!
Díky Tajna a madik

Phar Lap

10. dubna 2006 v 17:38 | Tajna |  Slavní koně

Phar Lap

Obrazek
Phar Lap
(4.10.1926 - 5.4.1932)
Night Raid
(1918 - ?)
Entreaty
(1920 - ?)
Radium
(1903 - ?)
Sentiment
(1912 - ?)
Winkie
(1912 - ?)
Prayer Wheel
(1905 - ?)
Bend OrTaiaSpearmintFlairWilliam The ThirdConjurePilgrim´s ProgressCatherine Wheel

Zdroje informací:

  • Kniha Phar Lap - A Brief History (Museum of Victoria - Jill Barnard)
  • Kniha Slavní koně - Zdeněk Mahler
  • TB-Diamond (mujweb.cz/www/tbdiamond)
  • Obrázek: Muzeum v Melbourne
  • Kresby: Anna Ježková (portrét a cvalový s žokejem Pikem) a Zuzana Vlčková (exteriér)

Příběh:

PROLOG

Phar Lap... jméno dobře známé všem, kdo se alespoň trochu zajímají o koně a je úplně jedno, zda právě o dostihový sport. Dokonce si dovolím tvrdit, že o tomto fenomenálním ryzákovi slyšela i většina naprostých laiků. Phar Lap je prostě pojem. Miláček davů a tuze nenáviděn konkurencí. Jeho skon je obestřen rouškou tajemství a celý jeho život byl protkán až neuvěřitelnými událostmi. Phar Lap byl ve své době nejoblíbenější osobností v Austrálii a nebojím se použít slovo "osobnost" ve spojení s koněm, protože žádný člověk té doby (a možná dodnes...) nedosáhl v Austrálii tak nesmírné popularity a dokonce i nyní na ryzáka velkého vzrůstem i srdcem většina Australanů pohlíží jako na "svého Phar Lapa".
Tento článek berte jako vzdání pocty Phar Lapovi, jednomu ze skvělých "Big Redů", koni, který spoluutvářel australské dějiny...
Phar Lap je bez diskuzí jedním z nejslavnějších koní, kteří kdy na dostihových drahách běhali. Spolu s maďarskou Kincsem či americkým Man o´Warem zůstali navždy v srdcích nás všech, ač už jejich vlastní srdce dávno dobila. I dnes, více než 70 let po jeho skonu, se na Phar Lapa v Austálii nezapomnělo. Každý, kdo navštíví melbournské muzeum, si nenechá ujít nejznámější exponát - vypreparovaného Phar Lapa. Vypadá, jako by byl živý, jen vyskočit z vitríny a rozběhnout se vstříc dalšímu vítězství. Pouze když se pozorněji zadíváte do jeho očí, uvědomíte si, že jsou skleněné a nehybné a trochu zalitujete. Zalitujete, že jste se nenarodili o pár desítek let dříve. Slyšíte to? Ten typický mumraj, provázející dostihy, vůni koňského potu a ze všech stran hlasité skandování jména: "Phar Lap, Phar Lap, Phar Lap!" Pánové s cylindry na hlavě a dámy v nákladných róbách s kloboučky. Hlasatel právě předčítá jména startujících koní. Zavřete oči a přeneste se se mnou do Austrálie konce třicátých a začátku čtyřicátých let minulého století...

NAROZEN NA NOVÉM ZÉLANDU

Psal se rok 1926, když se čtvrtého říjnového dne v Timaru na Novém Zélandu u vlivného chovatele A. F. Robertse narodil na dráze nezvítězivší klisně Etreaty a hřebci Night Raid rezavý hřebeček. Dostal jméno Phar Lap. Jméno zní v překladu ze singhálštiny "blesk", jenže jako roční na dražbě Phar Lap na bleska rozhodně nevypadal. Byl kostnatý a přerostlý. Měřil rovných 173 cm, zatímco ostatní koně byli o 10 cm menší a vážil šest metráků, zatímco průměrná váha anglického plnokrevníka byla v té době 450 kg. Byl ohodnocen na 160 guineí (tehdy v přepočtu směšná částka 336 dolarů) a putoval od chovatele do Austrálie k chudému trenérovi Harrymu Telfordovi, který neustále čekal na svého životního koně. Věřil především v Phar Lapův dobrý rodokmen, který obsahoval skvělého Carbine, vítěze Melbourne Cupu roku 1890 a 33 z 42 dostihů, ve kterých startoval.

TELFORD A WOODCOCK

Phar Lap po příjezdu do Austrálie vypadal dosti nevábně. Po plavbě z Nového Zélandu byl ve špatné kondici a na hlavě měl bradavice. Jeho nový majitel Dave Davis s ním nechtěl mít nic společného. Tím spíš, když viděl Phar Lapa v pohybu. Nakázal Telfordovi, aby se té líné herky, která si do té doby vysloužila přezdívku Bobby nebo Bobby Boy, okamžitě zbavil. Jenže Harry se Phar Lapa nechtěl vzdát, cítil, že v něm "něco vězí". Jelikož sám neměl dost peněz aby si ho koupil, zaplatil ho napůl a usmlouval s Davisem tříletou splátku.Obrazek
Valach se dostal do rukou osmnáctiletého ošetřovatele Toma Woodcocka, který sehrál v životě Phar Lapa daleko nejdůležitější roli. Tom, pozdější legendární australský trenér, měl Phar Lapa nesmírně rád a tato náklonnost byla oboustranná. Phar Lap například nechtěl žrát, dokud Tom nevešel do jeho boxu a nezačal ho hladit, nebo kartáčovat. Ryzák Toma poslušně následoval kamkoliv jako pejsek. Tyto scény všichni známe z filmu "Phar Lap". Phar Lap měl zřejmě naprosto bezproblémovou povahu, což dokládá fotka se synem Harryho Telforda, kde hoch sedí na neosedlaném koni. Z této i dalších fotek je patrné, že Phar Lap měl pravděpodobně problémy s předníma nohama, protože jak v dostizích, tak mimo ně měl na nohách neustále bandáže. K lidem byl vstřícný a sláva ho nijak nerozmazlila.

ZAČÁTKY VE ZNAMENÍ PROHER

Phar Lapova éra začala v roce 1929, v době, kdy celou zemi a většinou ostatního světa sužovala ekonomická krize. Lidé byli bez peněž a nevěřili ničemu. Práci nebylo lehké sehnat a navíc v té době lidé nedostávali podporu v nezaměstnanosti jako dnes. Na dráze se však objevil kůň, který dokázal znechucenému a bezradnému národu vlít do žil nový optimsmus...
Jako dvouletý se Phar Lap na dráze zvláště nepředvedl. Prohrál, co se dalo, skoro jako kdyby si hlídal svou poslední pozici. Startoval v pěti dostizích, z nichž byl 4x poslední a jen jednou vyhrál nad mizernou konkurencí. Harry Telford byl zklamaný, ale přesto se nevzdával víry v Phar Lapovy schopnosti. Všichni ostatní se mu za to posmívali.

ZÁZRAČNÁ PROMĚNA

Tříletý Phar Lap byl úplně jiný kůň. Z filmu si jistě všichni dobře pamatujeme onen moment, kdy Tom ukázal Phar Lapovi v tréninku "pocit z vítězství" i to, jak trenér Telford honil ryzáka až do úmoru po písečných dunách, aby z něj dostal lenost. Ať už byly tréninkové metody jakékoliv, nejpravděpodobnější asi bude, že Phar Lap jednoduše vyzrál. Nicméně i v obou předchozích verzích může být kousek pravdy.
Phar Lap se ve třech letech doslova "vyloupl". Z ošklového káčátka se stal vysoký, osvalený a vyrovnaný kůň. Sice v prvních čtyřech dostizích doběhl na nedotovaných místech, ale další starty, to už byla jiná muzika. Phar Lapův start v Derby byl doslova šokem pro všechny zúčastněné i diváky. Ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, se najednou začal posunovat dopředu, až nakonec zaujal první pozici. Běžel s takovou chutí a razancí, že všichni přestali sledovat ostatní koně a upírali pohledy jen k němu. A jaké to bylo překvapení, když Phar Lap s drtivou převahou a překypující energií zvítězil! Telford se dočkal a všichni hledali muže, kterému by mohli pogratulovat. Dokonce i doposud se od neohrabaného ryzáka distancující Davis k němu najednou našel cestu. Od té doby byl Phar Lap fovoritem všech dostihů, ve kterých startoval.
Phar Lap toho roku vyhrál 13 dostihů, z toho 5 klasických. Australané k němu vzhlíželi jako ke své "modle". Země zmítaná ekonomickou depresí konečně našla "něco", čemu mohla věřit, k čemu se mohla upnout. Vypuklo sázkové šílenství, každý si chtěl vsadit a vydělat snadno peníze. Protože Phar Lap byl jistotou. S každým dalším vítězstvím šel kurs na Phar Lapa dolů a vše došlo až tak daleko, že bookmakeři na něm odmítli vystavovat vůbec nějaký kurs. To je věc, která se už snad nemůže nikdy zopakovat!

ATENTÁT NA KONĚ

Sláva však měla i svou stinnou stránku. Protože byl Bobby až moc dobrý, začal představovat velkou hrozbu pro majitele ostatních koní a samozřejmě i pro zkorumpovaný australský dostihový spolek. Vůbec první atentát na koně v historii dostihového sportu (a myslím že dosud i poslední), se udál ve středu 1. listopadu 1930, pár dní před Melbourne Cupem. Černé auto sledovalo Toma Woodcocka na bílém poníku, který vedl šampiona z ranní procházky. Najednou výstřel! Poplašený Phar Lap naštěstí vyvázl bez zranění. Následovaly však výhrůžné dopisy a telefonáty. Phar Lap byl nucen opustit dosavadní působiště. Byl pečlivě ukryt před zraky všech a jak se blížil Melbourne Cup, všichni se ptali, kam se Phar Lap poděl. Dokonce i v sobotu, v den Melbourne Cupu, nebyl Phar Lap pořád na místě určení. Atmosféra na závodišti houstla a zraky všech se upíraly k vjezdové bráně. Zdržení bylo způsobeno tím, že záškodníci si Phar Lapa nakonec našli. Aby mu znemožnili startovat v Melbourne Cupu, odpojili proud a zničili motor auta převážejícího Phar Lapa ke startu v prestižním závodě. Ale Phar Lap se na start dostihu nakonec postavil. Konečně přijíždí přepravník doprovázen ozbrojenou eskortou. Z něj vybíhá pár minut před startem dostihu Phar Lap s Tomem Woddcockem a 92 tisíc lidí na tribunách vstává a aplauduje... Phar Lap i přes zátěž 62,5 kg (víc nikdy žádný čtyřletý kůň v 69leté historii dostihu nenesl) vyhrál a davy opět jásaly. Vždyť většina z nich přišla na "svého" Phar Lapa.
Nyní mi dovolte krátké odbočení. Phar Lap je znám především díky obrovským zátěžím, které mu byly nakládány na záda. Australský dostihový spolek to omlouval tím, že "chrání" dostihový sport, protože jinak by do dostihu, ve kterém byl zapsán Phar Lap, nikdo svého koně nepřihlásil. Uvědomme si však, že ve sportu by mělo jít především o zdraví koně a tudíž každý počin zaměřený proti zájmu koně by měl být považován za naprosto nepřípustný a nemorální. Z tohoto si můžeme udělat obrázek o zkorumpovanosti tehdejší "elitní dostihové společnosti".

THE RED TERROR

Obrazek
Majitelé koní také nebyli vždy rádi, že Phar Lap, zvaný též "The Red Terror", v dostihu poběží. Museli za koně zaplatit přihlášku do dostihu a šance, že zvítězí v dostihu, ve kterém běží Phar Lap, byly takřka nulové. Například ve třech Melbeurne Cupech, ve kterých startoval Phar Lap, byla neobvykle malá startovní pole - 14 koní v roce 1929, 15 koní v roce 1930 a 14 koní v roce 1931. Na rozdíl od standardně početného startovního pole, které obvykle čítalo 20 až 30 koní...
Přes obrovské zátěže Phar Lap vyhrával pokaždé stejným stylem. Naprosto spolehlivě útočil ze zálohy, šel do vedení a vybudoval si náskok. S hlavou hrdně vztyčenou a ušima vzpřímenýma se, pěkně "sbalen" jezdcem, vřítil vítězně do cíle. Nebudu zde rozepisovat jednotlivá vítězství, to by nemělo smysl. Nakousnu však jednu prohru, kterou utrpěl, dle mého mínění, Phar Lap zcela zbytečně. Všeobecný názor panuje ten, že byl Phar Lap posílán do zbytečně mnoha startů, jako kdyby se Telford nemohl nabažit. Naříklad jako čtyřletý vyhrál Phar Lap čtyři dostihy během jediného týdne, mezi nimi i zmiňovaný Melbourne Cup 1931. Telford přihlásil Phar Lapa do Melbourne Cupu i o rok později, roku 1932. Tam byl zatížen neuvěřitelnými 69 kilogramy. Byl poražen, doběhl osmý, když vítězem se stal kůň White Nose, nesoucí pouhých 44 kg! Toto si Phar Lap opravdu nezasloužil! Nutno podotknout, že Telford už v životě na koně Phar Lapových kvalit nenarazil a tréninkové středisko, které si z výdělků za Phar Lapa postavil, později zkrachovalo a Telford zemřel jako chudý muž. Jeho hvězda zhasla s Phar Lapovou smrtí...

TRIUMF V AMERICE

Když už neměl Phar Lap v Austrálii co dokazovat, rozhodl se Telford přeplavit ho do Ameriky, aby se utkal s místní špičkou. Jako trenér jel s koněm Tom Woodcock a žokej Billy Eliot (tradičním Phar Lapovým jezdcem byl však Jim Pike - vyhrál s ním 27 dostihů z 30 startů). 15. ledna 1932 stanul Phar Lap na americké půdě - v San Franciscu. Po dvouměsíční aklimatizaci nastoupil na start Aqua Caliente Hadicapu (20. března 1932), ve kterém vítěz inkasoval 50 000 dolarů. Valach nebyl zcela v pořádku, měl zraněné kopyto, ale přesto nastoupil. V průběhu dostihu se rána otevřela a obvazem začala prosakovat krev. Ostrou bolstí trýzněný Phar Lap se však osmdesát metrů před cílem prodral do čela a svou pozici už nepustil. Nejenže vyhrál, ale současně i překonal traťový rekord na 2 km (skvělých 2:02, 4/5). Výkon australského koně si podmanil celou Ameriku, která mu dokonce předpovídala, že se stane nejbohatším koněm světa. Rovněž se tvrdilo, že byl nejlepším koněm, co kdy vstoupil na americkou půdu.

ZÁHADNÁ SMRT

Jenže vše dopadlo jinak. Za pouhých pár dní Phar Lap zemřel. Bylo to v úterý, 5. dubna 1932. Toho dne v půl páté ráno kůň nevypadal dobře. A tak Tom Woodcock zavolal veterináře Williama Nielsona, který přijel z Austrálie jako Phar Lapův "osobní lékař". Jenže kůň na tom byl stále hůře, proto byl přivolán další veterinář. Pomoci však již Phar Lapovi nedokázali. Zemřel krátce po poledni. Nešťastný Tom se vrhnul na dosud teplé koňské tělo a plakal a plakal...
Okolnosti smrti byly tak záhadné, že se dnes nikdo nespokojí s verdiktem: kolika. Celý svět obletěla smutná zpráva a zarmoucení fanoušci dokonce zaslali australské vládě petici, aby vyhlásila za zabití Phar Lapa Americe válku. Poněkud přehnané, ale ukazuje to, kolik Phar Lap ve své době znamenal.
Hypotéz o příčině smrti je hodně, včetně otravy arzénem či přepracování. Pitva nic neprokázala. Dostihové podsvětí skrupulemi rozhodně netrpělo, koně však mohl zabít kdokoliv - bookmakeři, majitelé jiných koní, někdo, kdo záviděl. Pravděpodobně se však jednalo jako vždy o peníze, pro které jsou mnozí schopni zabít nejen koně...

VELKÝ KŮŇ S VELKÝM SRDCEM

Nakonec Phar Lap opět stanul na australské půdě. S neobyčejnou láskou a jemností byl vypreparován a dnes ho můžete vidět v Melbournském muzeu, kde ho ročně přijde obdivovat asi 100 tisíc lidí. Nebyl to jen tak obyčejný kůň. Jeho bojovné srdce vážilo 14 liber (tj. 6,3 kg) - pro srovnání - srdce průměrného plnokrevníka váží 9 liber. U žádného jiného plnokrevníka nikdy nebylo nalezeno tak velké srdce. Rovněž se dává do spojitosti tepová frekvence s výkonností. Obvykle koně s vyšší tepovou frekvencí, což byl i případ Phar Lapa, bývají výkonnější.
O Phar Lapovi byl natočen film a sepsána spousta knih. I dnes je považován za jednoho z nejlepších koní, co vkročili na americkou půdu a ačkoliv v Americe startoval pouze jednou, v anketě 100 nejlepších koní USA 20. století obsadil 22. místo. Phar Lap startoval v 51 dostizích, z nichž 37 vyhrál, 3x byl druhý a 2x třetí - nehledě na zátěž. Vydělal 66 738 liber (133 476 dolarů). Byl neuvěřitelně rychlý a překonal nejeden traťový rekord.
Ještě teď mám v uších slova rozhovoru mezi Tomem Woodcockem a Telfordem: "Už se na to nemůžu dívat," tvrdil Tommy, když Telford znovu a znovu posílal Phar Lapa do dostihů. "Tak proč pořád vyhrává, když je podle tebe unavený?" odpověděl Telford. A Tom na to: "Protože má takové srdce." Ano, Phar Lap opravdu měl TAKOVÉ srdce!

EPILOG

V melbournském muzeu je po otvírací době. Uklízeč zametá podlahu kolem vitríny, ve které nehybně stojí Phar Lap. Ryzá srst se leskne, stejně tak i nehybné oči. Za chvíli uklízeč dokončí svou práci a zhasne světla. Na neživé koňské tělo padne tma. Jsou vidět pouze siluety a slyšet vzdalující se kroky. Pak šramocení klíčů v zámku. A pak už jen ticho a tma. Velký Phar Lap zůstal sám. Avšak my víme, že nikdy neupadne v zapomnění. Druhý den ráno se opět otevřou dveře a davy lidí ho přijdou obdivovat. Nejeden z nich, stejně jako mnozí před ním, zalituje, že se nenarodil o pár desítek let dříve...
"… a Phar Lap probíhá cílem jako první!" jásá hlasatel. Velký ryzák vbíhá do cíle a lidé na tribunách šílí. Vzduchem lítají čepice a tikety těch, kteří si vsadili na správného koně i těch, kteří si mysleli, že to tentokrát Phar Lapovi konečně nevyjde. Děti nadšeně tleskají a dámy kroutí barevnými slunečníky... Nyní už můžete otevřít oči. Právě jste prožili nevšední příběh koně, který byl tak, tak... jiný než všichni ostatní.
Phar Lapovy starty:
Dvouletý (5 startů - 1x první místo, 4x neumístěn)
Tříletý (20 startů - 13x první místo, 1x druhé místo, 2x třetí místo, 4x neumístěn)
Čtyřletý (16 startů - 14x první místo, 2x druhé místo)
Pětiletý (10 startů - 9x první místo, 1x osmé místo)
Zdroj: horses-online

Arva

10. dubna 2006 v 17:34 | Tajna |  Slavní koně

Arva

Obrazek
Arva
(17.3.1985 - 1998)
Scottisch Rifle
(1969 - ?)
Arnika
(1978 - ?)
Sunny Way
(1957 - ?)
Radiopye
(1954 - ?)
Libanon
(1967 - ?)
Arie
(1972 - ?)
HoneywayRed SunsetBright NewsSilversolDetvanLibyeWiesenkleeAramo

Zdroje informací:

  • Kráľovná turfu - RNDr. Juraj Gressner
  • NŽ Topoľčianky

Příběh:

PROLOG

17. března 1874 se v Maďarsku narodila Kincsem. Nejslavnější klisna, která kdy na dostihových drahách běhala. Ač po narození příliš slibně nevypadala, na zelených oválech předváděla věci nevídané. Uměla se bravurně poprat se soupeři z řad klisen i hřebců. Kincsem, první klisna - nositelka klasické trojkoruny. Kincsem, vítězka všech svých čtyřiapadesáti životních startů. Kincsem neporažená, ba přímo neporazitelná! Přesně o 111 let později, tedy 17. března 1985, spatřila v napajedelském hřebčíně světlo světa subtilní ryzá klisnička...
Kostrbaté jarní sluníčko zatím jen nesměle nakukuje oknem do boxu, kde se přednedávnem udál zázrak zrození. Klisnička již pevně stojí na dlouhých nohou a zvědavě obchází svou mámu. Pak se zastaví a napřímí velké, chlupaté uši směrem k malému okýnku boxu. Právě v tu chvíli jí na čelo dopadne sice tenký, ale zářivý paprsek slunce. Stejně rychle jako se objevil, zase zmizel. A nikdo nemá sebemenšího tušení, že to je poselství od Kincsem: "Ty jsi vyvolená!" Život ve stáji běží dál svým obvyklým tempem. Ryzá kobylka se odvrací od okýnka a vesele poskakuje kolem matky. Kůň ve vedlejším boxu spokojeně chroupá svou dávku sena, venku dál štěbetají ptáčci, vítající jaro. Jako kdyby se vůbec, ale vůbec nic nestalo...

Z NAPAJEDEL DO TOPOĽČIANEK

Kobylka, která se narodila onoho sedmnáctého březnového dne roku 1985, dostala jméno Arva. Matkou jí byla tmavá hnědka Arnika a otcem rovněž tmavý hnědák Scottish Rifle. Arnika se narodila 2. března 1978 taktéž v Napajedlích. Na dostihové dráze účinkovala dvě sezóny - 1980 a 1981. Jako dvouletá startovala pouze dvakrát, z toho jednou vítězně. Jako tříletá vyběhla do šesti dostihů, ze kterých získala jedno třetí místo. Arvin otec Scottish Rifle se narodil roku 1969 v Anglii. V průběhu tří sezón startoval v Anglii a v USA v 18 dostizích, z nichž se 10x radoval z vítězství a 6x z druhého a 2x z třetího místa. Od pěti let byl Scottish Rifle pepiniérem v rodném hřebčíně Lavington Stud a jako desetiletý se stal plemeníkem za Žitném ostrově.
2. října 1986 se uskutečnila v Napejedlích dražba ročků. Jelikož hřebčín oslavoval sté výročí od svého založení, dalo se očekávat, že nabídne ty nejlepší koně. Mezi nimi i Arvu, o kterou byl opravdu veliký zájem. Boj o klisnu zahájili zástupci JZD Libáň, St. statku Nové Město pod Smrkem a VV Zákupy na vyvoláva)cí ceně 350 tisíc korun. Plemenáři z Topoľčianek vyčkávali a do hry vstoupili až na částce půl milionu korun. Nakonec klisnu získali za 530 tisíc korun. Věděli, že koupili dobře, ovšem že se z jejich nově zakoupené kobylky stane po dvou letech účinkování na dráze královna československého turfu, o tom se jim snad nezdálo ani v těch nejlepších snech...

SLIBNÉ ZAČÁTKY

Po dražbě putovala Arva do Topoľčianek. Odtud si ji před Vánocemi odvezl do svého tréninkového střediska v Lysé nad Labem k Františku Vítkovi, kterému se kobylka zalíbila stejně jako věhlasnému žokeji Vlastimilu Smolíkovi. A tak tito tři spolu utvořili stěží překonatelnou "partu".
Arva přijímala tréninkovou práci velmi ochotně, dokonce s radostí. Ale s její dostihovou premiérou trenér Vítek nikterak nepospíchal, dopřál raději kobylce čas dospět a udělal dobře. A tak Arva poprvé ochutnala nezaměnitelnou atmosféru dostihů až v neděli 14. června 1986 ve Velké Chuchli. Na start 1035 metrů dlouhého dostihu pro dvouleté nezvítězivší koně vyběhlo pět klisen. Vítězkou se stala klisna Dalisa, svěřenkyně legendární jezdkyně Evy Palyzové. Nikdo však nad druhým místem Arvy nesmutnil. Pan Smolík zůstal věrný přísloví "První vyhrání z kapsy vyhání" a dal raději kobylce příležitost se s dostihy seznámit. Věděl, že by stačilo Arvu jen postrčit a vyhrála by ona...
O čtrnáct dní později se Arva postavila na start 1000 metrů dlouhého dostihu, tentokrát ve Velké Chuchli. Soupeřkami se jí stalo dalších sedm klisen, které stejně jako Arva ještě neokusily, jak chutná vítězství. Jenže na Arvu stěží stačily, protože ryzá klisnička před nimi proťala pomyslnou cílovou pásku o propastných devět délek dříve. A tak začala série skvělých vítězství...
Ačkoli byla Arva po svém premiérovém vítězství skvěle naladěná a připravená pracovat, trenér Vítek se přesto rozhodl dopřát jí odpočinek a přihlásil ji do dalšího dostihu až 3. srpna. V 1200 metrů dlouhé Ceně Masise si Arva hravě poradila s osmi hřebci a vyhrála o jeden a půl délky. Tímto vítězstvím na sebe upoutala pozornost odborníků i laické veřejnosti. Subtilní kobylka v dostihu sama dokázala odhadnout, kdy má akcelerovat, pochopila, že to, co se po ní chce, je vyhrávat! Panoval však všeobecný názor, že Arva bude dobrá pouze jako mílařka, prý jí chybí vytrvalost...
Další Arvin start se konal v neděli 13. září. Jako horká favoritka 1400 metrů dlouhého Geršova memoriálu nezklamala, i když to bylo doopravdy jen o nos před slušovickým Laurem. Jenže - zvítězila, a to se počítá.
Veleúspěšnou sezonu ukončila kobylka 11. října v Ceně zimní královny na 1600 metrů. Porazit se ji pokoušelo jedenáct soupeřek, ale Arva zvítězila lehce o 3 a 3/4 délky a stala se tak nejlepší klisnou roku (obsadila třetí místo v anketě Kůň roku 1987 za dnes již legendárním Železníkem a Formanem).

SPANILÁ JÍZDAObrazek

Před nadcházející sezonou 1988 utrpěla Arva ve výběhu zranění - jiná klisna ji kopla do pravé plece. Naštěstí se díky rychlému veterinárnímu zákroku kobylka zotavila a mohla začít včas trénovat na svůj první start - 1600 metrů dlouhou Velkou jarní cenu, která se běžela 15. května. V poli jedenácti hřebců to Arva neměla snadné. Cválala na konci pole a až 150 metrů před cílem se začala posouvat dopředu. Jako rozžhavená parní lokomotiva lehce předběhla dosud vedoucího Vamberka. Zvítězila o čtyři a půl délky a získala tak pro sebe první klasický dostih a zároveň první díl trojkoruny.
Poté přišlo z Topoľčianek rozhodnutí poslat Arvu do skvěle obsazeného mezinárodního dostihu v Bratislavě, aby všem dokázala, že je stejně dobrá na dlouhých distancích, jako na krátkých. A tak se ryzka, která právě cestování nemilovala, postavila na start 2000 metrů dlouhé Ceny Turf klubu SZM. Průběh dostihu Arvě příliš nepřál. Po dvou kolizích naštěstí opět našla ztracenou rovnováhu a podél bariéry umně vedená žokejem Smolíkem dotahovala náskok ruských koní Sarose a Elastika. Porazila je doslova v posledním cvalovém skoku. Dokonce i překvapený slavný ruský trenér Nikolaj Nasibov se tehdy o Arvě vyjadřoval velmi pochvalně na úkor svých svěřenců.
Jak se blížil 26. červenec, termín 2400 metrů dlouhého Československého derby, stále sílily pochybnosti o Arviných vytrvaleckých schopnostech. Na vážkách byl dokonce i sám žokej Smolík, který Arvu znal lépe než kdokoliv jiný. Trenér Vítek kromě Arvy trénoval i Laténa, o kterém se v souvislosti s derby hovořilo jen v samých superlativech. Dokázal vyhrát úžasným stylem jak 2000 metrů dlouhou Mírovou cenu, tak i Velkou červnovou cenu Rudého práva. Ovšem s Arvou se zatím v přímém souboji nesetkal. Vlastimil Smolík byl na vážkách, zda si pro derby zvolit silného napajedelského hřebce Laténa nebo drobnou kobylku, kterou však měl upřímně rád. Již jednou se ocitl v podobné situaci, kdy měl volit mezi klisnou a řebcem. Zvolil klisnu a... prohrál! Tentokrát se tedy rozhodl obráceně a pro derby si nechal osedlat Laténa. Do sedla Arvy byl angažován Angličan William Lord.
Na start dostihu se postavilo celkem šestnáct koní. Arva měla v průběhu dostihu dvě vážné kolize, při jedné z nich šla takřka "do kolen". Žokej Lord však zachoval chladnou hlavu a ani Arva se nechtěla tak snadno vzdát. V době, kdy se zdálo Laténovo vítězství téměř jisté, začala kobylka předbíhat jednoho soupeře po druhém. Na chvíli se pak dostala i před vedoucího Laténa. Asi dvanáct metrů před cílem běželi oba koně těsně vedle sebe. Bude to Latén nebo Arva? Na tribunách to vře, nakonec Arva vítězí po tuhém boji o hlavu! Velký úspěch zaznamenal trenér Vítek - první tři koně v cíli, tedy Arva, Latén a Vokál, byli jeho svěřenci. A Vlastimil Smolík? Ten se bohužel opět přepočítal... Arva, o níž se ještě před derby tvrdilo, že není vytrvalá, se přizdobila modrou stuhou a k získání klasické trojkoruny jí zbýval už jen jeden krůček - zvítězit v Saint Leger na 2800 metrů.
Po svém "přehmatu" ve výběru koně pro derby se Vlastimil Smolík opět vrátil do sedla Arvy. V Lysé nad Labem začala příprava kobylky na třetí klasické dostihy - Memoriál Ing. B. Tichoty, tedy Oaks (2400 metrů). 31. července se na chuchelském hippodromu postavila Arva na start dostihu jako horká favoritka a svou roli sehrála bez nejmenšího zakolísání - zvítězila v čase 2:33,23 min.

ZBYTEČNÁ PROHRA

Za tři týdny, tedy 28. srpna, se konal v polské Varšavě Arvin důležitý mezinárodní dostih - Cena Prahy na 2400 metrů. Arva byla opět považována za horkou favoritku, ale...
V dostihu měla roli vodičky pro Arvu sehrát zákupská klisna Silistra v sedle s žokejem Tomášem Váňou. Ovšem místo aby Arvě pomohla, spíš jí uškodila. Po startu šla do čela ruská Astra a za ní cválala... Arva! Silistra se v poklidu "vezla" až za ní. Arva tedy dělala vodičku Silitře, nad čímž nechápavě kroutili hlavami jak diváci přímo na tribunách, tak i tisíce diváků před televizními obrazovkami u nás doma. Arva nakonec docválala do cíle druhá, tři délky za domácí Diaminou. Silistru v cíli dělilo od vítězky neuvěřitelných čtrnáct délek - skončila poslední, šestá! Důvodem, proč žokej Tomáš Váňa neuposlechl ordre trenéra, měla být údajně nezanedbatelná odměna za poražení Arvy...

KRÁLOVNA TURFU

Arva absolvovala před Saint Legerem, posledním dostihem sezony a zároveň posledním dílem trojkoruny, ještě jeden start. Její pozice v mezinárodní Ceně československého turfu na 2400 metrů nebyla vůbec snadná, protože klisna byla považována za téměř neporazitelnou favoritku. Navíc kromě stájové kolegyně Choči nebyl v poli startujících koní nikdo, kdo by Arvě mohl v dostihu pomoci a mezi soupeři bylo dost kvalitních zahraničních koní, kteří si nepřáli nic jiného než porazit naši trojnásobnou klasickou vítězku. Choča v dostihu nezklamala a plnila roli vodičky pro Arvu co nejdéle. Před cílovou rovinkou však měla Arva na vedoucího Kurta značnou ztrátu. Jenže ryzá kobylka opět prokázala své kvality a neuvěřitelným finišem dokázala zvítězit o půl délky. Vítězství sice vydřené, ale naprosto zasloužené.
16. října 1988 v 15:40 přešlapovalo ve startovacích boxech sedm neklidných koní. Všichni netrpělivě očekávali odstartování dostihu Saint Leger. Největší soupeřkou Arvy se měla stát Windskating, zatímco Latén se kvůli vleklému zranění na start nakonec nepostavil. Zpočátku dělala roli vodičky topoľčianská Choča, po ní Zao a Lauer. Tempo bylo poměrně volné, proto se Arva snadno dostala v cílové rovince do čela pole. Ovšem žokej Smolík musel použít bičík, na ni snad poprvé v životě! Arva byla značně unavená a začala se k ní nebezpečně přibližovat Windskating. Ryzka však svoje vedení uhájila a zvítězila o jednu délku, čímž získala klasickou trojkorunu. Toho roku v dostizích vydělala 560 000 Kčs a 100 000 zlotých. V Generálním handicapu byla ohodnocena 85 kg, tedy nejvíc ze všech československých koní!
Získat trojkorunu, tedy vítězství ve třech klasických dostizích - Velké jarní ceně, Derby a Saint Leger, je v celém dostihovém světě vysoce ceněný triumf. U nás se to do té doby podařilo pouze třem koním - roku 1947 Panošovi, roku 1951 Symbolovi a roku 1956 Blyskačovi. Arva svým vítězstvím v Saint Leger prolomila po více než třech desítkách let jakýsi "půst" a stala se naším dalším "trojkorunovaným" koněm. Její triumf byl tím zářivější, že Arva navíc zvítězila ještě v jednom klasickém dostihu - Oaks. Zařadila se tak po bok třem dalším skvělým klisnám, kterým se podařilo zvítězit ve čtyřech klasických dostizích. (Byly to Angličanky Formosa a Sceptre a naše Bosna.)
Ovšem zisk klasické trojkoruny vyzdvihl Arvu na zcela výjimečné místo v historii turfu, stala se totiž hned po nepřeknatelné maďarské Kincsem jedinou klisnou, která dokázala trojkorunu získat.

ODCHOD DO CHOVU

Se svými dostihovými fanoušky se Arva rozloučila 6.listopadu 1988. Na chuchelském závodišti tehdy naposled proběhla cílovou páskou s žokejem Smolíkem a pak ozdobena přikrývkou s nápisem Kůň roku 1988 nastoupila do přepravníku, který ji naposledy odvezl do tréninkového centra v Lysé nad Labem a odtud do domácích Topoľčianek, kde na ni čekaly stovky nadšených domácích fanoušků. Přivítání bylo opravdu velkolepé, hodné královny - královny turfu!
Arva se však v Topoľčiankách dlouho neohřála. Uvažovalo se o jejím dalším chovatelském využití. Velký zájem o ryzku projevil rodný hřebčín Napajedla, nakonec na jaře následujícího roku odešla do německého Ostenhofu. Celkem dala sedm hříbat. První kobylka (po Price) uhynula. Roku 1991 následoval ryzý hřebec Arvan (po Surumu). Ten byl poměrně úspěšný, roku 1994 vyhrál I. mezinárodní slovenské derby v Bratislavě. Další hříbata - Asuma (po Surumu, nar. 1992), Avellana (po Sure Blade, nar. 1993), Amonda (po Mondrian, nar. 1995), Agga (po Mondrian, nar. 1996) a Adda (po Solorstern, nar. 1997) - bohužel nezaznamenala výraznějších úspěchů. Z Arviných dcer se v chovu uplatnila Asuma, která dala roku 1999 hřebce Aola (po Winged Love).

EPILOG

Dříve než jaro převzalo vládu nad zimou, v únoru roku 1998, si na křídlech Pegase pro Arvu přišla smrt. Poselství od Kincsem, které jednoho březnového dne k malé ryzé klisničce seslala v podobě slunečního paprsku, se však naplnilo. Arva se stala vyvolenou. Nyní již stojí po boku nejslavnější z nejslavnějších. Možná právě i Arva nyní přemýšlí, ke komu na jaře pošle své poselství. Třeba se letos v březnu narodila další vyvolená...

Arvina dostihová kariéra:

  • 12 startů: 10x první, 2x druhá, výhry: 685 000 Kčs + 100 000 zlatých
Zdroj: horses-online