close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2007

xxx Jezdecká Stáj Věřice xxx

30. září 2007 v 17:51 | Tajna |  My, Vy a koně
Tak asi před hoďkou sem přijela od koníků... Tentokrát ne z Mokřice, ale z Věřic...
Klikněte na CELÝ ČLÁNEK

Hannoverský kůň

26. září 2007 v 14:26 | Tajna |  Plemena koní
Dnes se Hannoverský kůň na mezinárodních drezurních a skokových zkouškách počítá mezi nejlepší sportovní koně.Za svou dobrou pověst vděčí svému umírněnému temperamentu,pružným chodům aobdivuhodným skokanským schopnostem.
Hannoverský kůň je nápadný svou atletickou a pružnou chůzí.Je velký a má dlouhý,vysoko posazený krk,šikmé plece,silný hrudník a vysoký kohoutek.Středně velká hlava s širokým čelem a klidným
pohledem obráží jeho vyrovnanou osobnost.Hřbet má středně dlouhý,zadní nohy jsou svalnaté,záď spíše vodorovná.Nohy má solidní,s výraznými klouby a dobře stavěnými kopyty.
Hannoverský kůň je dobromyslný a odvážný.Je to jednoduchý kůň s lehkým krokem.Nemá a i živost anloarabů ani šarm nervózních plnokrevníků,zato ale vyniká svou mírností a zárověň tvrdostí skutečného šampióna.

On-line hry s koňmi-parkurové

11. září 2007 v 18:34 | Tajna |  Koňská zábava a další blbosti
NázevPopisObrázekOvládání
Lisa & BanditJede na koni v terénu a skáčete přes překážky
Šipky do stran pro rychlost, mezerník skok
SHOW jumpingHezká hra, kde se svým koněm skáčete parkur.
Šipky, mezerník skok
SHOW JUMPINGSkvěle propracované parkury s hezkou grafikou.
Šipky, mezerník skok

Plosím hlásněte pro mě!!!

11. září 2007 v 18:03 | Tajna |  Blog
Plosím Vás, hlásněte pro mě na: http://kackasubrtova.blog.cz/0709/1-skupina
Je to soutěž o nej blog. Jsem Tajna, tak dík moc!!!

Rozhovor s Viky Vávrovou-Přebornice ve voltiži

3. září 2007 v 18:52 | Tajna |  My, Vy a koně
Přebornice ve voltiži: Pádů bylo dost, ale cválám dál
Pondělí 3.9. 2007, 18:00
S Viky Vávrovou jsme se sešli v den jejích čtrnáctých narozenin. Na černém hřebci se proháněla jako ďas a občas si střihla nějakou tu holubičku, dřep nebo stoj přímo na koňském hřbetě.
"K voltiži, což je vlastně gymnastika na koni, jsem se dostala přes kamarádku. Naši rodiče se znali a ona mě pozvala, ať se přijdu podívat na trénink. Zalíbilo se mi to natolik, že už jsem v oddílu TJ Orion zůstala. Tehdy mi bylo devět let. Předtím jsem chodila čtyři roky na sportovní gymnastiku a koně jsem měla vždycky moc ráda, takže mě nadchlo, že je obojí spojené v jednom. Teď můžu říct, že jsou koně můj největší koníček."

Musíš se naučit dobře padat

"Díky gymnastické průpravě jsem ani neměla moc problémy, když jsem s voltiží začínala. Zkraje trénink vypadal tak, že kůň chodil krokem a já si zkoušela na jeho hřbetě kleknout, přičemž mě trenéři přidržovali. Nejdůležitější je si na koně v pohybu zvyknout. Takhle cvičí i ty nejmenší děti, které začínají s voltiží na poníkovi. V našem oddílu jsou nejmladšímu členovi tři roky. Teprve když zvládneš základy a udržíš na koňském hřbetě rovnováhu, může se začít nacvičovat složitější choreografie ve cvalu při hudbě.

To pro mě byla asi nejobtížnější fáze, protože místo abych se soustředila na cviky, lítala jsem na hřbetě koně ze strany na stranu a měla co dělat, abych nespadla. A že těch pádů nakonec bylo... Ale člověk se časem naučí padat dobře, aby se mu nic nestalo. I když, jeden větší úraz jsem měla docela nedávno.

Při závodech jsem spadla na záda a dost si je pohmoždila. Naštěstí jsem nemusela ležet v nemocnici, ale nějakou dobu jsem se trápila se speciální ortézou. Od té doby mě záda při náročnějších cvicích pořád trochu bolí."
Světový sport
"V oddílu je nás kolem dvaceti. Trénujeme celoročně dvakrát týdně. Občas máme veřejné vystoupení, třeba na Dni Země a podobných akcích. Co se týče úspěchů na závodech, tak před rokem jsme vyhráli celorepublikový pohár v kategorii C, kdy se cvičí polovina povinné sestavy ve cvalu, druhá, náročnější část v kroku a potom ještě volná sestava ve dvojicích. Vždycky když se nám něco podaří, mám z toho obrovskou radost. Akorát dost často zjišťuju, že většina lidí nemá tušení, co voltiž vlastně je, anebo si myslí, že vystupujeme v cirkuse. Přitom jde o sportovní disciplínu, ve které se soutěží na světové úrovni! Voltiž prostě bohužel není sport, který by měl široké davy příznivců jako třeba fotbal. Ani kluci se na to moc balit nedají, protože o existenci voltiže nemají ponětí. A v oddílu máme taky skoro samé holky."

Pěkná makačka

"Voltiž není sport pro každého. Na pohled vypadá vcelku jednoduše, ale jde o fyzicky dost náročný sport. Chodím na sportovní školu, hraju florbal a basket, ale voltiž je, co se týče kondičky a posilování, těžší. Důležitý je cit pro gymnastiku a samozřejmě - nebát se koní a mít k nim vztah. Není to tak, že bychom přišli, natrénovali pár cviků a šli domů. O koně v oddílu pravidelně pečujeme - od krmení po čištění, což zabere celkem dost času. Ale tak je to asi u každého koníčku. Když se mu chce člověk věnovat naplno, musí obětovat spoustu volného času."

Co je voltiž

Zjednodušeně se dá říct, že jde o gymnastiku na hřbetě neosedlaného cválajícího koně. Kůň při voltiži cválá v kruhu s průměrem přibližně třináct metrů. Uprostřed kruhu stojí trenér, který má koně uvázaného na tzv. lonži, zatímco jezdec-voltižér provádí na hřbetě koně nejrůznější gymnastické cviky (například kleky, sedy, záklony, stoje, holubičky, stojky atd.).

Jsi vhodná adeptka pro voltiž?

Voltiž je gymnastika ztížená tím, že se provádí na hřbetě koně ve cvalu, takže bys měla být pružná a nemít problémy s rovnováhou. S voltiží se může začít už v šesti letech, a pokud jezdecký oddíl vlastní voltižní poníky, dá se začít i dřív. Důležitější než věk je ale výška postavy, protože musíš dosáhnout na držadla na voltižovém popruhu. Tak co, jdeš do toho?

(Lenka Zlatníková, Cosmogirl)

Nový design blogu

3. září 2007 v 15:11 | Tajna |  Blog
Tak a je tu podzim a s ním i nový podzimí vzhled blogu!! Trochu sem zapracovala a zvolila sem podzimí barvy-oranžovou a zelenou... Tak snad se bude líbit, názor mi písněte do komentářů...
Díky Tajna

American Paint Horse

2. září 2007 v 13:58 | Tajna |  Plemena koní
American Paint Horse je samostatné celosvětově uznávané plemeno koní, jehož kolébkou jsou Spojené státy americké. Zkráceně bývá často nazýván jako paint, což v angličtině značí "barevný". Registrovaná zvířata mohou vzniknout pouze křížením plemen American Paint Horse, American Quarter Horse a Thoroughbred - anglický plnokrevník.
Stejně jako u quartera je požadavkem, aby stavba těla měla tzv. "dobytkářský ráz", což znamená, že jak kostra, tak i svaly jsou silné, odolné a způsobilé pro celodenní práci na rančí s dobytkem. Celé tělo je kompaktní, hřbet krátký, kohoutek méně výrazný, typická je výrazně osvalená hruď, mohutná záď a silné avšak suché zadní končetiny, krátká hlava, velké žuchvy a malé uši. Velký důraz je kladen také na povahové vlastnosti. Důležitá je klidná, mírná povaha, smysl pro samostatnou práci a práci s dobytkem - "cow sense".
Výška se pohybuje mezi 145 a 165 cm.
Požadavkem je dosahovat kontrastní barevné vzory, kdy barevná srst na pigmentované pokožce se střídá se srstí bílou na pokožce depigmentované (tedy růžové). Minimálním požadavkem na zbarvení je alespoň jedna bílá skvrna na depigmentované pokožce, která má v průměru 2 palce, tj asi 5 cm. Klasické odznaky na hlavě (lysiny, hvězdy apod.) nebo na končetinách (ponožky, bílé spěnky...) nejsou brány v úvahu.
Právě pro své netradiční zbarvení jsou painti značně atraktivní a to nejen v Americe. Spektrum barev je velice široké a kombinační možnosti tak četné, že nenajdete dva jedince stejně zbarvené. Koně tohoto plemene se mohou vyskytovat ve všech barevných odstínech. V popisu zbarvení se uvádí vždy základní barva srsti a typ zbarvení, např.: sorrel (ryzák) tobiano, buckskin (plavák) overo atd.

Já a můj kůň-Veronika

2. září 2007 v 12:30 | Tajna |  "Já a můj kůň" aneb Vaše příběhy
Po dlouhé době další příběh...
...smutný příběh o Veronice a Perle...
Perla Karibic 23.9. 2000 - 5.4. 2005, m: Perla, o: neznámý
Mám pro vás zajímavý příběh, který sice skončil smutně, ale vážně se stal.
Jmenovala se Perla Karibic a byla to fríská klisna. Narodila se 23.9. 2000, na den, kdy mám narozeniny já. Pracovala jsem tenkrát s její mámou, která se jmenovala jenom Perla, takže jsem u ní byla vždycky brzo ráno. Byli to takové mališké stáje, které vlastnil nějaký Pelikán. Nebylo ho často vidět, ale byl tam na druhou stranu pořádek. A když se Perlička narodila, tak jsme u toho byli snad všichni. Tahle kobylka byla už od svých první krůčků jasný, že bude jednou stejně dobrá, jako její táta, kterého nikdo neznal... ani já. Starala jsem se o ni a když byla konečně obsednutá o dva roky později a vycvičená, chodila jsem s ní na vyjížďky.

A pak do stáji přišel nějakej chlap a chtěl jí jednou vzít na vyjížďku, ale použil přitom bičík. Perla ještě před tím nikdy bičík neviděla, tak si určitě dokážete všichni představit, jak byla vyděšené, když jí fláknul do slabin. To už ovšem byl rok 2005.
Jak nám ten chlap, Marek, řekl, tak se mu prej splašila a utíkala přímo na silnic. No a pak do ní prej napálilo auto. Marek to sice přežil, ale Perla... byla na místě mrtvá.
Když jsme tam dorazili, Perla už nedýchala a policie všechno vyřizovala. Já si to pamatuju- všude jen krev, černá srst a kusy kůže! Byl to fakt hnusnej pohled. Perla měla rozdrcený levý bok a ještě k tomu měla otevřený oči, takže to vypadalo, jako kdyby sledovala vraha... Fakt hnusnej pohled!
Aspoň vidíš, že i když jsou koně rádi, existují chvíle, který opravdu bolí, stejně jako mě bolela právě smrt Perly.

Jako perla patří k mořím, tak vítr patří k nebeským pastvinám.