Přebornice ve voltiži: Pádů bylo dost, ale cválám dál
Pondělí 3.9. 2007, 18:00
S Viky Vávrovou jsme se sešli v den jejích čtrnáctých narozenin. Na černém hřebci se proháněla jako ďas a občas si střihla nějakou tu holubičku, dřep nebo stoj přímo na koňském hřbetě.
"K voltiži, což je vlastně gymnastika na koni, jsem se dostala přes kamarádku. Naši rodiče se znali a ona mě pozvala, ať se přijdu podívat na trénink. Zalíbilo se mi to natolik, že už jsem v oddílu TJ Orion zůstala. Tehdy mi bylo devět let. Předtím jsem chodila čtyři roky na sportovní gymnastiku a koně jsem měla vždycky moc ráda, takže mě nadchlo, že je obojí spojené v jednom. Teď můžu říct, že jsou koně můj největší koníček."
Musíš se naučit dobře padat
"Díky gymnastické průpravě jsem ani neměla moc problémy, když jsem s voltiží začínala. Zkraje trénink vypadal tak, že kůň chodil krokem a já si zkoušela na jeho hřbetě kleknout, přičemž mě trenéři přidržovali. Nejdůležitější je si na koně v pohybu zvyknout. Takhle cvičí i ty nejmenší děti, které začínají s voltiží na poníkovi. V našem oddílu jsou nejmladšímu členovi tři roky. Teprve když zvládneš základy a udržíš na koňském hřbetě rovnováhu, může se začít nacvičovat složitější choreografie ve cvalu při hudbě.
To pro mě byla asi nejobtížnější fáze, protože místo abych se soustředila na cviky, lítala jsem na hřbetě koně ze strany na stranu a měla co dělat, abych nespadla. A že těch pádů nakonec bylo... Ale člověk se časem naučí padat dobře, aby se mu nic nestalo. I když, jeden větší úraz jsem měla docela nedávno.
Při závodech jsem spadla na záda a dost si je pohmoždila. Naštěstí jsem nemusela ležet v nemocnici, ale nějakou dobu jsem se trápila se speciální ortézou. Od té doby mě záda při náročnějších cvicích pořád trochu bolí."

Světový sport
"V oddílu je nás kolem dvaceti. Trénujeme celoročně dvakrát týdně. Občas máme veřejné vystoupení, třeba na Dni Země a podobných akcích. Co se týče úspěchů na závodech, tak před rokem jsme vyhráli celorepublikový pohár v kategorii C, kdy se cvičí polovina povinné sestavy ve cvalu, druhá, náročnější část v kroku a potom ještě volná sestava ve dvojicích. Vždycky když se nám něco podaří, mám z toho obrovskou radost. Akorát dost často zjišťuju, že většina lidí nemá tušení, co voltiž vlastně je, anebo si myslí, že vystupujeme v cirkuse. Přitom jde o sportovní disciplínu, ve které se soutěží na světové úrovni! Voltiž prostě bohužel není sport, který by měl široké davy příznivců jako třeba fotbal. Ani kluci se na to moc balit nedají, protože o existenci voltiže nemají ponětí. A v oddílu máme taky skoro samé holky."
Pěkná makačka
"Voltiž není sport pro každého. Na pohled vypadá vcelku jednoduše, ale jde o fyzicky dost náročný sport. Chodím na sportovní školu, hraju florbal a basket, ale voltiž je, co se týče kondičky a posilování, těžší. Důležitý je cit pro gymnastiku a samozřejmě - nebát se koní a mít k nim vztah. Není to tak, že bychom přišli, natrénovali pár cviků a šli domů. O koně v oddílu pravidelně pečujeme - od krmení po čištění, což zabere celkem dost času. Ale tak je to asi u každého koníčku. Když se mu chce člověk věnovat naplno, musí obětovat spoustu volného času."
Co je voltiž
Zjednodušeně se dá říct, že jde o gymnastiku na hřbetě neosedlaného cválajícího koně. Kůň při voltiži cválá v kruhu s průměrem přibližně třináct metrů. Uprostřed kruhu stojí trenér, který má koně uvázaného na tzv. lonži, zatímco jezdec-voltižér provádí na hřbetě koně nejrůznější gymnastické cviky (například kleky, sedy, záklony, stoje, holubičky, stojky atd.).
Jsi vhodná adeptka pro voltiž?
Voltiž je gymnastika ztížená tím, že se provádí na hřbetě koně ve cvalu, takže bys měla být pružná a nemít problémy s rovnováhou. S voltiží se může začít už v šesti letech, a pokud jezdecký oddíl vlastní voltižní poníky, dá se začít i dřív. Důležitější než věk je ale výška postavy, protože musíš dosáhnout na držadla na voltižovém popruhu. Tak co, jdeš do toho?
(Lenka Zlatníková,
Cosmogirl)