Jmenovala se Perla Karibic a byla to fríská klisna. Narodila se 23.9. 2000, na den, kdy mám narozeniny já. Pracovala jsem tenkrát s její mámou, která se jmenovala jenom Perla, takže jsem u ní byla vždycky brzo ráno. Byli to takové mališké stáje, které vlastnil nějaký Pelikán. Nebylo ho často vidět, ale byl tam na druhou stranu pořádek. A když se Perlička narodila, tak jsme u toho byli snad všichni. Tahle kobylka byla už od svých první krůčků jasný, že bude jednou stejně dobrá, jako její táta, kterého nikdo neznal... ani já. Starala jsem se o ni a když byla konečně obsednutá o dva roky později a vycvičená, chodila jsem s ní na vyjížďky.
A pak do stáji přišel nějakej chlap a chtěl jí jednou vzít na vyjížďku, ale použil přitom bičík. Perla ještě před tím nikdy bičík neviděla, tak si určitě dokážete všichni představit, jak byla vyděšené, když jí fláknul do slabin. To už ovšem byl rok 2005.
Jak nám ten chlap, Marek, řekl, tak se mu prej splašila a utíkala přímo na silnic. No a pak do ní prej napálilo auto. Marek to sice přežil, ale Perla... byla na místě mrtvá.
Když jsme tam dorazili, Perla už nedýchala a policie všechno vyřizovala. Já si to pamatuju- všude jen krev, černá srst a kusy kůže! Byl to fakt hnusnej pohled. Perla měla rozdrcený levý bok a ještě k tomu měla otevřený oči, takže to vypadalo, jako kdyby sledovala vraha... Fakt hnusnej pohled!
Aspoň vidíš, že i když jsou koně rádi, existují chvíle, který opravdu bolí, stejně jako mě bolela právě smrt Perly.
Jako perla patří k mořím, tak vítr patří k nebeským pastvinám.
Ježiš to je strašně smutný.......